Anděl

Dnes byla zima, foukal studený vítr, a vypadalo to, že bude sněžit. Ona seděla bezradná v parku, kde bylo liduprázdno. Seděla, dívala se do nebe a přemýšlela. Přemýšlela, kde vůbec dneska přespí. Zrovna dneska. Dnešek není jen tak obyčejný. Jsou Vánoce. Vstala a vydala se směrem k nádraží. Za poslední drobné si koupila jízdenku do jedné malinké vesničky. Zde přespí na malém nádražíčku, které se na noc nezamyká. Možná tu zůstane několik dní.

Na sobě měla světlé kalhoty a bílý teplý rolák. Toulala se po okolí do blízkého lesa, kde v létě přespávala pod širým nebem. Nyní zde ležel sníh. Když se setmělo, chodila tiše mezi domky, dívala se do oken, jak rodiče s dětmi slaví Štědrý den a poslouchala, zpívají koledy. Zavzpomínala se. Slzy jí proudem stékaly po tváři.

Když se rozezněly zvony, které svolávaly místní lidičky na půlnoční, rozhodla se, že se půjde také podívat do kostela. Nikdo ji zde neznal. Místní po ní zvědavě pokukovali. "Ke komu asi patří?" K nikomu se nehlásí. Jak by taky mohla.

Když po mši odcházela, potkala malou holčičku s rodiči. Holčička pevně sevřela maminčinu ruku a řekla "Mami, to je anděl!" Rozběhla se k ní. Ona holčičku objala, chytla za ruku a dovedla k mamince. Potom mlčky odešla směrem k nádraží. Bílé sněhové vločky padaly do jejích krásných dlouhých světlých vlasů.

Ani rodiče, ani holčička, ani ona na tento večer nezapomněli.