Když láska...

/dík mik/

Jaké to bylo vzpomínáš? ztepilá roztáhla když svoje sličná křídla múza všech múz a celé Jinonice se aktem oním horce zachvěly tvůj bouřil dech v hrudnících všech co bezhlesně a soustředěně mlčeli své vlastní písně uvnitř sebe utajeně tam učaroval jsi ženě až tak že za tvým hlasem se vzedmula v ní nekompromisní síla zvedla ji ze židle a... víš, lásko taková jsem kdysi také byla rozverně něžná po slavičím trylku roztancovaná jako lesní víla a ve svých básních - to jimi jsem žila - ztracená celá roztřískaná na milión střepů jak rozbité zrcátko se šminkami my sami scénáristy jejich příběhů víš, lásko já jsem tě také hledala pro pocit bezpečí /malinko pro něhu/ jenomže v partách rádoby drsnejch chlapů nechápu co jsem od nich čekala z vlasů jim smrděl chlast konečky prstů žlutý od cigára a byli sprostí - anebo ti bílí čistí až příliš víš, lásko dneska už jsem stará pleť hyzdí vrásky a o těle? ach raději snad ani zmínku povadlá všecka neříkej že ještě po mně šílíš leda si počkat na úplné zatmění slunce i měsíce i hvězd a především všech smyslů ať při dotycích nevnímáš prořídlé vlasy znaménka, fibromy, žil provazce v naprosté tmě to by se ještě možná lásko dalo mluvit o lásce Jaké to bylo vzpomínáš? ztepilá roztáhla když svoje sličná křídla múza všech múz a celé Jinonice se aktem oním horce zachvěly?

---