Jeden den

Nazdar kamaráde,

ty vole,

jak je,

haleká bývalý spolužák

už ob dva bloky.

Toho vola si mohl odpustit,

ale on byl vždycky vůl.

Vyloudím úsměv z Ameriky.

„Jo fajn, díky a ty?“

Plkáme ptákoviny,

protože moc neposlouchám

směji se i tomu,

že pohřbil ženu.

„ … no nic,

příště si řekneme víc.“

Léto v květnu

mně prodlužuje cestu

na zahradu.

Jdu se kochat

a nic nedělat.

Zkontroluji, jestli je vyplito,

co kvete a roste nového

a zda mi žena dala

do lednice chladit Pardála.

„Hele, je tu i sváča!“

Hodná holka.

Natáhnu se do trávy,

letící mraky,

slunce a sny

jsou zas

nadosah …

…NIC

O trochu blíž,

přikovány

stříbrnými nýtky,

zdají se být

hvězdy na nebi.

Řekněte,

vy tiché společnice

našich životů,

máte sny?

Která z vás,

ví co je čas.

Milujete,

jako my lidé,

nešťastně, vášnivě, bláznivě.

Umíráte,

jako my lidé,

v bolestech ve slumech velkoměst,

ve válce, tiše.

Máte tu moc

rozehřát srdce

jediným úsměvem.

Řekněte,

vy krásně chladné květy z ráje,

jste víc

než my, křehké NIC…

… leknutím se probouzím,

fuj posral mě pták,

podle velikosti cákance

orel asi.

Opláchnu se

a vypadám jako bych usilovně pracoval,

nechám to tak.

Za chvilku přijde

má láska z práce

a bude si myslet,

jak se ten její chlap angažuje.

Mám ji rád.

Stejně,

je to div,

že mne ještě nekopla do pr….

Zaháním ošklivou myšlenku

jinou příjemnější,

za půl hoďky u Bucků otvírají,

mají novou servírku.

Prý má velký … ale to až jindy