Pro Tebe vzpomínka

Tohle se mi stalo a jednou bych to chtěla sfilmovat omlouvám se za upravu.

Znovu jdu vzpomínat na bolest kterou jsi mi způsobil.Ano takhle začíná románek který se stal.V krásné hospůdce jsme seděli ja se svoji partičkou když přišel Michal milovník holek žen všeho věku i ja jsem snim měla kdysi avantýru.Přivedl nové přátele které jsme vzali mezi sebe.Lukáše kterého mi představila Ifča prý je skoro jako její brácha.Mno upřímně moc se mi nelíbil.Večer plynul a mě bylo nadherně alkohol se ve mě krásně vstřebával přátele okolo se fotili a dělali pitomosti když jsem si řekla že v nejlepším se má přestat rozloučila jsem se a běžela na vlak a domu.No nic řikáte si celkem obyčejný večer stejný názor jsem měla do dalšího dne odpoledne.Pípla smska ahojky nechtěla byses někdy sejit třeba na kafe?automaticky jsem odepsala otřepanou větou kdo jseš?obratem se mi vrátilo tajemný fantom.Od té doby jsem si s nim psala nic netušíc o koho jde.Smsky jsem do slova hltala vzdycky jsem cekala na dalsí cekaní bylo uporné.Doma jsem chodila jako tělo bez duše nic do mě nebylo znáte sami ten pocit zamilovanosti které se bráníte zaroven vas zžírá zvědavost.Zjištovat kdo vlastně je jsem se namahala až tehdy když mi jeho smsky takzvaně přerůstali přes hlavu.Stokrát jsem si představovala jak bude vypadat.Jednou večer mi volá Michal ahoj jsem s Lukášem chcem jít na hokej a potom na kafe přišla bys?Má se tu stavit ještě Honza s martinem.Jo proč ne kde se sejdeme?Dojedes do města a mi ti vlakem pojedem naproti jo?No to by slo tak ja budu cekat pred nádrazim jo.Dohodnuto v pet tam bud.Nějak jsem si nespojovala večer a tajemného fantoma než mi napsal tak dnes se uvidime krasko moc se na tebe tesim.To ve me spustilo alarm.Rychle umyt navonet vybrat obleceni liceni vsechno jsem se snazila nejak rychle dohonit a prislo mi ze dve hodiny ktere mam je strasne malo casu.Po smskach ktere mi chodili se mi tajil dech rasenkou jsem si malem vypichla oko jak se mi klepali ruce a takhle to bylo se vsim.Nejvíce mi vse komplikovali obavy ztoho ze mi ujede vlak ze se mi nebude libit ze se ztrapnim nebo se budu cervenat. A už celkem sebevědomně kráčim na vlak.V hlavě mám menší zatmnení ale jdu je zvlastni ze se bojim az mi zase zapipa mobil v kapse.Pri kupovani listku a hledani nastupiste stres na chvilku opadl pricemz pipla smska.Už si pro tebe jedu princezno.Třásla jsem se jako osika a červenala a stokrat jsem si červenaní zakazovala.Ve vlaku mě otravovali ctyri chlapy co si prisedli porád meli dost nevhodny narazky tak jsem na ne vyplazla jazyk jako mala holka.Trochu mi ty jejich oplzle keci pomahali zapomenout na to co me ceka.Mozna si rikate moc to ta holka proziva ale neni to tak tohle se stane jen vyjmecne v zivote a mela jsem strach ze setkani když smsky a vse bylo tak krásné.Z mého tupého civení z okynka celkem opraskaneho vlaku me probralo pipnuti.Jsme před halou.Ruce se mi zase klepali kdyz vlaku zacali skripet brzdy.Uz jen vybehnout schody vedouci z podchodu a stojim tam.Než jsem se stačila vzpamatovat stojím tam a řítí se ke mě kluk s otevřenou náručí.Stála jsem jako opařená jako dnes vidím Lukáše jak se ke mě honem sápe a za ním kráčí ležérně pokuřující Michal.Ahojky tak se konečně vidime lípnul mi pusu na tvář.Zakoktala jsem zklamaním no jo.Michal to na mě poznal tys to nevedela zeptal se?Totiž ne no.odpovedela jsem tak zvláštně a po chvilce mi teprve došlo že Michal o všem věděl.Tak jdeme ne chytil mě suverenně Lukáš za ruku.Najednou jakoby se mi štěstí vrátilo do tváří a řekla jsem si že vzhled není všechno.A taky nebyl byla bych hloupá kdybych ho tam tenkrát nechala.Jak sladké bylo když mi na hokeji septal do ucha jestli me smi pozvat na horkou cokoladu.Sli jsme tam kde jsme se tehdy seznamili.Na hokeji mi hrál obe ruce a kdyz nas uvidel kamarad Martin zvlastně se zatvářil.Ještě jsem čekala na Honzu co tomu bude řikat teda spíse jak se bude tvářit.Po očku jsem koukala pořád ke dveřím aby si Luky nevšiml.Stále jsem vyhlížela ten černý kabát a tmavé vlasy abych byla připravená.Lukáš si mého nervozního přešlapování a civění ke dveřím všiml.co tam pořád vyhlížíš?Honzu přiznala jsem.Cože?Mno má přijít ne?Tak koukám jestli náhodou nejdee?Aha tak vyhlížej.Řekl spokojeně a jakoby se mi zachumlaval ke krku do rozpuštěných vlasů.Tak jsem se malinko přistihla že ač se mi ten kluk vůbec nelibil mám zavislost na jeho tváři vůni kterou jsem si snažila večer v posteli vybavovat.Honza přišel na další týden jsme se domluvili že půjdeme na ples i s Honzou a Lukášem.Byl to maturitní ples Ifči přítele ktereho jsem taky trochu znala ale ne moc.V restauraci snami byl i Michal dobře jsme se bavili a bylo nam krásně.Po cestě z hokeje mi Lukáš hřál ruce bylo mi to příjemny.Hluboko v žaludku mi ale pořád něco leželo něco nevím co něco mě od Lukáše odrazovalo.Snažila jsem se to potlačovat bylo to jako zabijet superrychlou otravnou blechu nenavidela jsem ten pocit a doufala ze ustane.Na nádraží jsme se třeli nosama a dělali hlouposti když mi Michal zjištoval vlak.Jeho doteky parfém a bunda mi uvizli v hlave jeho frajerske chovani s gentlemanskym bylo na visost super brali ho hoolky a hlavně kluci v okolí.Večer po hokeji jsem ulehala stim odpornym pocitem ktery se dral nahoru rikal mi neh ho byt nelibi se ti vzdyt si ho nechtela.Prostě zvláštní ale srdce přehlušovalo skakalo kricelo juchu stesti jsem dostavala jakoby vyboje energie a porad jsem si premitala jeho celek jak vse lze dohnat chovanim bylo naprosto užasné.Noc jsem jen probděla nad tim že až ho poznám bude to super a táta na mě i na něj bude pyšnej.Pořád jsme si smskovali a me to porad bylo malo chodil na brigadu k nejakemu chlapovi a casto mi vypravel jak ma super mamku a brachu.V den ples mu to moc sluselo v obleku ac se mi vubec nechtelo do tance sla jsem bala jsem se ztrapneni pred nim nebo tak neceho a on jakoby v celem sale videl jen me.Nakonec sel jeste za nejakym znamim na podium nechat si zahrat pisnicku atd.Pak jsem ho poslala tancit s Ivou a ja zustala s Honzou dnes jsem u Honzi spala nabizel mi to Lukáš jako dnes ho vidim jak mě přemlouvá vykládá jak má prima mamu jak pro nas dojede jak mi rano uklohní snidani nasmali jsme se u toho ale rekla jsem ze budu spat u Honzi.Jeste potom jsme sli do jednoho klubu i s lukasem lukase to celkem vzalo ze budu spat u Honzo a ja nevedela jak ho presvedcit ze u nej nechci spat protoze chci abych jeho mamku poznala jinak nez takhle a aby jsme s Lukasem zustali sami.Na tohle bylo moc brzo.Jen Lukas se bal toho ze s Honzou neco mam.Nakonec jsem prestala Lukasoj cokoliv naznacovat nebral to a sla jsem tancit s honzou.Nakonec jsem s Honzou sla k nemu domu nez jsme dosli drzeli jsme se za ruce a me ta kamaradska ruka drzela hrozne moc pevne cele jsem mu o Lukasoj rekla i o tom hnusnem pocitu co mam.S honzou sme vedle sebe lezeli v posteli a nez usnul tak mi rekl ze ten pocit mam protoze ho nemiluji naplno.Hrozne jsem nad tím přemýšlela ne nebo jo.Těžko říct dnes vím jak to bylo naštval mě tím jak on chtěl aby ten vecer vypadal a ja nejela jinak jsem si laskou byla jista.Druhy den ani smska od nej treti taky nic citila jsem obrovskou bolest a trapeni napsala jsem mu tedy prvni jak to tedy bylo do smsky to bylo jednodussi nez ve skutecnosti.Taky za ty dva dny mlceni mi doslo jak je pro me dulezitej jak je pracovitej jak ho maji vsichni radi a jak ho mam hlavně rada ja.Když jsme se udobrili naznacil mi neco ze tedka bude mit hodne prace ale že brzo přijede a pujdeme na kafe přimo do hospudky rokle.Tesila jsem se na kazdou schuzku snim.Jen se mi chtelo brecet trochu jak to dopadlo rikala jsem si ze se uvidime a vsechno bude zase dobre.Po skoro mesici co mi nepsal a ja se snazila zapomenout jsem si premilala varianty tipu jo tak ted jsi nechtela ted nechci ja nebo si jiste rika ze tahle o me nestoji tak na ni kaslu co já vím.Zařekla jsem se že mu přestanu psát když mi odepsal že je nemocný at si nedelam starosti že az se uzdravi zve se a ze s radosti pujdem na to kafe.Srdicko mi zaplesalo.Tak jsem mu odepsala at se brzo uzdravi a jak se tesim a zahajila taktiku že ted ho nechám at napíse první. Dnes vím byla to chyba.Ta nemoc nebyla ledajaka jak jsem si myslela a jak mi to frajersky podal.Musel bojovat hodně bojovat ale prohrál.Prostě podlehl a já se to dozvěděla od Martina který mi to napsal po internetu.Jako dnes si pamatuju den na intru kdy jsem běžěla přes slzy ani nevidela nic v hlavě tupě prázdno.A všechno křičelo už nikdy.Nikdy už ho neuvidiš nikdy tě už nepohladí nikdy ti nepošle smsku.Dostávala jsem záchvaty pláče křeče omdlívala jsem.Vychovatelka mi dávala prášky na uklidnění svíčku jsme mu zapalovali každy večer.Nikoho jsem nechtela videt nikdo mě nezajmal a moje oblibena vychivatelka mohla jit taky k čertu.Noci jsem nespala dny jsem se nemalovala ve sprše mě špinili slzy opuchlé oči rýma nos jako bambule.Na kolena mě srazilo uplně když jsem se chtela podelit o bolest s Kackou nejlepsi kamaradkou znala ho taky a nevedela to ani do telefonu jsem ji to nerekla srozumitelne.Dny se tahli jako smrad byli na chlup stejny ikdyz tu Lukás nebyl stavala jsem snim.Do skoly jsem jen volala a nechodila.Když jsem trochu prichazela k sobe a vratila jsem se do skoly bylo to jako by uplynuli roky.Mě to nezajmalo porád jsem civela na prázdný dispej telefonu bez smsky o hodinach jsem utikala kvuli zachvatum pláče a nešlo mi se vrátit do normalniho života spat jsem chodila vysilena jako zbite zvire a to vsechno placem.Najednou hrozne polevil ten pocit ten hnusnej co tam byl tenkrat a jako by mi rikal já ti to rikal nevaz se na nej tak.Na den pohřbu jsem byla vklepana vzala jsem si tri prasky a vyrazila ve meste na me pockala Kacka a koupili jsme kazda kytku.Ja jen nekolik malych býlích květů které jsem nesla tak abych se na ně ani podivat nemusela.Po přichodu k síni jsem uviděla Michala jen mlčky přišel mě obejmout sevřel mě pevně a ja se znovu rozplakala Káča mě těšila a já videla ty davy lidi co se snažili vejit se dovnitř.I ted když to zpetne pisu jako bych to prozila znova znovu pláču.Stála jsem uplně nejblíže věncům a tabulce se jeho jmenem které se mi vrývalo do paměti tak moc jsem chtěla vidět tatu až ho pozná a zjistí jeho sqelé vlastnosti a jeste jeho jmeno ktere nesla maminka meho taty za svobodna.Tváře obou chlapu jak si padnou do oka a usmejou se na sebe a tata me pochvali.Ovšem ted stojim vedle pani v brylich a cernem klobouku ze ktere jsem hned poznala že je to maminka v hlave mi to šrotovalo vše co o ni řikal a místa kde se mě dotýkal jako by mě strašně začla pálit.Káča mě utěšovala ja však bez ustání plakala a tvrdě vyslechla obe pisničky které dnes již slyšet nemužu.Až mě andělé zavolají k sobě takovej byl přesně Lukáš vim že by nechtěl abych plakala ale bolest byla silná jako nůž bolest jakou si mi svym odchodem zpusobil ti nezapomenu.Ale na takoveho chlapa se narazí jen jednou v životě.Zbylo mi jen několik fotek a listek z plesu a k jeho hrobu se neodvazim priblizit a pisnicky hrane na pohrbu nedokažu ani dnes po nekolika letech poslechnout taková je ta bolest.Každým dnem na něho myslím a do konce života tomu asi nebude jinak.

---