Milostná báseň pro cizince

Jak je to dlouho,
co prožila jsem celou noc
v posteli pro dva
s tím, kdo odchází?
Jeho teplé paže všude
kolem mého těla.
Jak je to dlouho,
co jsem se dívala,
do temných očí,
ve kterých se duše rozpouštěla
a byla tam, kde zůstat chtěla?
Celá ta historie nemá co dělat
s tvojí tváří, vím.
Jenom jsi proměnil v housle
i vzduch svým tajemstvím.
Stál jsi nahý před zrcadlem
a vylovil jsi růži
z kytice v našem hotelu.
Znovu jsi ležel vedle mě
a já pozorovala tu růži
vadnoucí na polštáři.
Usnula jsem za ranního šera
s jedním přáním jen
najít tě zas vedle sebe
až zlomí se den.
Najednou hodniny
plynuly pomalu a bez konce
jako sladký větřík nad polem,
tva ruka si na mě
zchlazovala žáhu,
a myslím,
že jsem ti děkovala.
Nevyslovili jsme jedinou větu,
necouvli jsme ani o krok
z našich dvou společných dnů,
které podle všeho budou v tahu.
Nepovídej mi o věčné lásce -
o takových smutných snech -
nechci to poslouchat.
Povídej radši
o vášnivých cizincích,
kteří se navzájem ochraňují
před každodenními starostmi.
A jestli přece láska
znamená navždy,
s tím, že se už nic nezmění -
potom kéž mi je dopřán celý život k učení.
Protože jsem se od tebe
naučila tolik, tolik věcí,
že se musím ptát,
jak mohou patřit právě mě.
A já ti dala jen své oči,
ve kterých se
tvoje duše rozpouštěla
a byla tam,
kde zůstat chtěla -

---