Bobbymu

K nohám ti položím květiny,
zazpívám nápěv sladký,
jediný,
chci, aby do srdce ti vnesl klid.
Opustil jsi nás za pochodu,
prý ti pro naší cestu chybí síly.
Ty roky byly mladé
a my jsme sotva
k boji vyrazili.
Slyšíš v noci ty hlasy,
Bobby,
to pro tebe pláčí.
Vidíš ty děti,
když se jitro hlásí,
Bobby,
děti umírají.
Nikdo nemohl říct,
co jsi řekl ty
a nám nezbylo, než zkusit zapomenout.
Stál jsi sám na útesu,
který se propadal,
zoufale zuřivá byla naše snaha,
pohledy, dopisy
tě zapřísahat
a nikdo nevěděl,
cos tím vším myslel
a co a jak chceš dělat dál.
Slyšíš v noci ty hlasy,
Bobby,
to pro tebe pláčí.
Vidíš ty děti,
když se jitro hlásí,
Bobby,
děti umírají.
Snad se i obrázky v Timesech
přestanou náhle rýmovat,
když všechny děti,
které mají hlad
rozevřou oči prudce.
Odhodil jsi své kouzlo
jedním slovem,
z kterého poznávám,
že jsi měl bolavé
a možná zlomené srdce.
Ale pokud Bůh slyší
mé naříkání,
odpustí ti,
jakož i já ti všechno odpouštím,
jen si tě znovu promítám
a zdá se mi,
že musíš porozumět všemu, co ti dáváme.
Jako ty květiny,
před tvoje vrátka.
Chcem ti jen říct,
že čas se krátí
a my máme práci před sebou.
Nepřestáváme pochodovat,
v ulicích trhámě podrážky.
Jsou malá vítězství
a velké porážky,
ale je i radost a je i naděje
a je tu místo i pro tebe.
Slyšíš ty hlasy v noci,
Bobby,
to pro tebe pláčí.
Vidíš ty děti,
když se jitro hlásí,
Bobby,
děti umírají....

---