Jízda metrem (známý příběh)

Pavel nastoupil do metra jako každý všední den. Trasa se za posledních dvacet čtyři hodin nijak nezměnila; dobře ji znal. Držel v ruce kytici žlutých gerber – ty má jeho žena ráda. Málem zapomněl na její narozeniny a měl trochu výčitky svědomí. Ale co, květiny jí udělají radost. Ta žlutá kytice však neměla být jediná věc, která odlišila tento den od jiných. Těsně předtím, než se dveře vagonu zavřely, spatřil na nástupišti povědomou tvář. Chvíli mu trvalo, než k ní zařadil správnou osobu. To už se ale vlak rozjížděl a za sklem zbyla jen rozmazaná šmouha. - Lidská paměť má ve zvyku mazat kontury vzpomínek, stejně jako jedoucí vlak rozostřuje ubíhající krajinu. - Snad to byla ona; co na tom záleží?... Od té doby uplynulo už hodně času a ten mladý student historie se od dnešního Pavla velmi lišil. - Jak moc se musí člověk změnit, aby se stal někým jiným? – Pavlovi jeho vlastní proměnu připomněla až dívčina tvář. Chovala se tehdy úplně jinak než ostatní dívky, proto ji měl rád.Ostatní dívky si byly všechny tak podobné – osobnosti redukované na silnou vrstvu make-upu, masky. Jistě, nemohly za to. Jejich rodiče, přátelé, známí, kdokoliv...- nepoznaly v životě nic jiného. Ani snad nechtěly. Lidé si zfalšovali význam slova obyčejný.- Nesnášel jejich obyčejnost, tu její miloval. Poznal ji na letní brigádě v supermarketu; i ona potřebovala peníze. Zůstávala ale svá. Nesnažila se táhnout za každou cenu za jeden provaz s ostatními. Vážila si vlastní osobnosti, nezapomínajíc však ostatní lidi. To na ní Pavel obdivoval; on sám to nikdy nedokázal. Tak moc se chtěl od ostatních lišit. Když dokončila studia, odešla za prací do jiného města, Pavel zůstal v Praze. I na dálku ji pak ujišťoval o své lásce, ale potom potkal ženu, které právě veze žlutou kytici… V další stanici vystoupilo několik lidí, jiní nastoupili. Rozmazaný obličej dívky zůstal daleko zpět. Poté se vlak opět vrhl do šedivého tunelu. - Svou trasu nezměnil. Jak by také mohl?... – „Být jiný je příliš těžké a nepohodlné,“ pomyslel si Pavel, když vystupoval, a zavrtěl hlavou.

---