Vana...

Snad jednou někdo pochopí tu nespravedlnost světa a snad s tím i něco udělá… Ona se tak snažila a jak dopadla? Sedí ve vaně plné horké vody a brečí. V jedné ruce drží žiletku a v druhé flašku vodky…A brečí… Kolem ní byla spousta vzpomínek, jako obláčky páry kolem ní proplouvaly. Viděla okolo sebe všechny své přátele a viděla jeho tvář. Smutně pohlédla do zrcadla. Kdysi bývala i hezká, avšak dnes ji pohled do zrcadla skoro vylekal. Měla tmavé kruhy pod očima. Její oči, kdysi veselé a usměvavé byly dnes červené a zapadlé. Dívala se na sebe a napila se z lahve. Opřela se zpět o vanu. Stále brečela. Snad nad nespravedlností světa, snad litovala sama sebe, snad to bylo z alkoholu… Znovu se napila a postavila láhev na pračku. Prohlížela si tu malou věc ve své ruce. Malou, stříbrnou žiletku, která byla tak ostrá, že dokázala seříznout chlup z její ruky naprosto ladným a skoro nepostřehnutelným pohybem.

Lehce ji otáčela a pozorovala odlesky, které se objevovaly na stěnách koupelny. Proplétala si ji mezi prsty. Na její tváři hrál úsměv. Po dlouhé době se usmívala. Ale nebyl to úsměv, kterým zdobila svou tvář kdysi. Byl to spíše zoufalý úšklebek blázna, který vyjadřoval vše, co se v ní odehrávalo. Byl tam strach, bolest, zklamání, deprese, láska, chlad, nenávist… V očích se jí zračil vnitřní neklid a souboj mezi pudem sebezáchovy a bolestí. Pak se znovu napila, položila flašku a tou malou věcičkou, která jí připadala ještě menší, než ve skutečnosti byla, si podélně rozřízla žílu na levé ruce.

Fascinovala ji krev, její krev, byla tak teplá a když vtékala do vody růžověla. Voda byla stále růžovější až do červena… Ležela s hlavou opřenou a popíjela vodku.

I v teplé vodě jí začala být zima, kolem ní začala být mlha, už ne pára, ale hustá mlha… Neměla ráda mlhu, ale teď jí nevadila, ani se jí nebála, nebála se už ničeho, věděla co přijde, ale už neměla strach. Celé její tělo ovládl velmi příjemný pocit konce a uklidnění. Její poslední myšlenka patřila jemu. Ruka, držící láhev, spadla a vodka se smísila s krvavou vodou. Hlava jí klesla na rameno. Její srdce pomalu sláblo a s jeho koncem se stále zmenšoval pramínek krve vytékající z rány. Pak už srdce netlouklo a krev netekla. Její tělo, už jen holá schránka, leželo ve vaně. Voda stydla, stejně jako její tělo. Žiletka ležela na dně. Jediný důkaz její smrti se topil ve směsi krve, vody a vodky…