V pohádkovém světě

V pohádkovém světě,
plného tužeb a přání,
kde se pocity vysloví v jedné větě
a celý svět se ti klaní,

Tam jsem se na okamžik ocitla
a navždy zůstat si přála...
Na všechny jsem se smála
a v srdci konečně procitla.

Daleko od starostí,
tak blízko štěstí...
Chci to vrátit!
Vždyť nemám co ztratit...

Když pohlédnu zpět,
poznávám,
že pomíjívý to byl svět,
v němž prohrávám...

Přítomnost čekala za dveřmi
a já je přibouchla,
mé srdce své sny střeží
a zajišťuje,
abych ve své bolesti nevybouchla.

Včerejšek je minulost,
přesto pro něj žiji,
vždyť tenkrát vymizela všechna zlost
a já byla člověk, který promíjí...

Proč se sny nemohou proměnit?
Alespoň na chvíli ožít?
Jen jednou, jedinkrát, zažít
jaké to je,
když do srdce pronikne svit...

Bojím se zítřka...
Co když mě připraví o iluze?
pak už mi přeci zbydou,
jen čistě realistické vize...

Naposledy se otáčím
a ve sladkých vzpomínkách,
své rty smáčím....