Zakázaná láska

Zakázaná láska

    Kapky bubnují rytmicky do oken kavárny. Smutně sleduji okolí a netrpělivě se dívám na hodinky. V duchu zuřím. Aspoň jednou by mohl přijít včas. Dveře se zprudka otevřou. V nich se objeví můj přítel Jakub. Hned ze sebe vychrlí kupu omluv a podobně, jako bych to neznala. Za dva roky, co jsme spolu, nepřišel nikdy včas. Jak Kuba dosedl na židli, okamžitě mi začal vyprávět, jak dostal na starost úžasný projekt, a proto se tak zdržel. Usměji se a dělám, jako by se nic nestalo. Stejnak přijde příště zase pozdě. Mé uši už ani nevnímají příval informací z práce , a oči se potulovaly po kavárně. Všimnu si zamilovaného páru vedle nás. Často si říkám, že jsem s Jakubem jen ze zvyku. Maminka ho měla hrozně ráda, tak jsem ji nechtěla zklamat. Jakub byl ale bohužel workholik. Stále jen v práci. Ani během našich schůzek na nic jiného nemyslel. Já jako obyčejná studentka jsem jeho vytíženosti nemohla vůbec rozumět. Z mého snění mě vytrhl muž sedící skoro na konci kavárny. Neviděla jsem mu moc do obličeje. Jediné, co na mě ze stínu zářilo, byly jeho modré oči. Někoho mi připomínal. Snažila jsem se odtrhnout oči od jeho stolu, ale po chvilce se stejně zatoulali ke stolečku v rohu. Muž se najednou začal zvedat. Slunce, které vykouklo zpoza černých mraků,  mu osvítilo tvář. Když muž prošel kolem nás, vykoktala jsem jen dobrý den. On rychle odpověděl a zmizel. Muž s očima jako nebe, které se právě vyjasnilo, byl můj profesor. Nikdy jsem si nevšimla, jak pěkné má oči. Na jeho přednáškách zásadně sedím v poslední lavici a se svojí spolužačkou hraji piškvorky. Né že by byl tak nudný, ale z jeho rozlítaných přenášek nelze nic pochytit. Vždy šermuje mohutně rukama a poskakuje kolem katedry, takže jsem vzdala hned první přednášku snahu něco si zapsat.

   Vlak má opět výluku. No skvělý.Prchám rychle po příjezdu náhradní dopravy do třídy. Vtrhnu do učebny s nadějí, že přednáška ještě nezačala. Bohužel, hned při otevření mě přivítaly modré oči. Rychle se omlouvám a usedám do lavice. Dnes jsem ale neusedala s úmyslem, přežít nějak přednášku a probrat s kamarádkou, co je nového. Otevřela jsem blok a dokonce jsem si začala psát zápisky. Nemohla jsem se odtrhnout od výkladu a hlavně od profesorových očí. Profesora Adama Vyskočila jsme dostali jen jako záskok. Náš profesor se vyjel toulat do pralesu Amazonky, a proto ho nahradil tento mladý profesor.Mohlo mu být snad kolem 30 let. Bylo vidět, že nikdy neučil  a my jako zkušení mazáci v posledním semestru bakalářského studia, jsme mu jeho práci neulehčili. Bylo vidět, že by nám toho chtěl tolik říct. Nikdy jsem si to vlastně ani neuvědomila. Brala jsem přednášku jako nucené zlo. Stejnak už bude brzo konec. Ani neplánuji jít dále na magisterské studium. Botanika mě vždycky zajímala, ale poslední dobu jsem propadla absolutní skepsi.Po hodině nám Adam zadal termíny naší praxe v botanické zahradě. Já jsem dostala už tento víkend. Nebyla jsem zrovna nadšená, že budu celý víkend starat o to, aby měli květiny dost vláhy a chodit po obrovských sklenících naší školy. Při odchodu ze třídy jsem zaznamenala lehký usměv Adama, když jsem procházela kolem něj. Že by si vzpomněl, kdo vůbec jsem, a že mě potkal. Pochybuji. Ve třídě má 65 žáku, ještě aby si všiml zrovna mě, ale proč se vzdát toho malého červíka pochyb.

    O víkendu jsem nastoupila na svou praxi. Měla jsem za úkol sepsat seznam všech kvetoucích rostlin, typ květenství a podobně. Pustila jsem si mp3 a hurá do práce. Bohužel, jsem zapomněla na to, že se každé 2 hodiny zapíná ve skleníkách zavlažování. Najednou se spustila sprcha vody a já jsem se jen snažila rychle utéct k východu.Tam jsem však na razila na pomněnkové oči. Celá promočená jsem se rychle omlouvala. Adam to přijal s vtipem, ale stále z něj byla cítit jeho nervozita. Chtěla jsem se vyprostit z objetí ,do kterého jsem vpadla při svém útěku. Najednou mě Adam políbil. Nevěděla jsem, co se děje. Zmizel jako by to celé byl jen sen. Zůstala jsem stát celá promočená uprostřed skleníků.

  Při přednáškách jsem se snažila se vyhýbat jeho pohledům. Naše láska by byla koncem pro nás oba.

    Za týden jsem se nechala od své kamarádky přemluvit, abychom zašly na univerzitní ples. Neměla jsem, však vůbec na nic náladu. Kuba mi pořád tak lezl na nervy. Vážně jsem uvažovala o rozchodu, a k tomu ještě Adam. Nakonec jsem přece jen souhlasila. Ples byl velkolepá akce. Muzika hrála v několika sálech, ale já jsem se stejně nedokázala uvolnit. Kamarádka mi nakonec zmizela v davu a já jsem smutně seděla u baru. Bylo mi do pláče. Co tu dělám? Najednou se ke mně přiblížila něčí ruka. Adam. To mi scházelo. Zeptal, co se  mnou děje. Nechtěla jsem s ním mluvit, ale neměla jsem v sobě sílu odporovat. Nakonec jsme se dohodli, že odejdeme. Protože bydlím mimo město, kde studuji a pouze dojíždím, Adam mi nabídl přespat u něj. Padla jsem do postele. Nedokázala jsem moc mluvit. Ráno jsem se probudila ze své apatie. Rychle jsem vyskočila z cizí posle, ve které jsem se probudila. Vzala kabelku a věci na převlečení. Z bytu jsem zmizela jako zloděj. Převlíkla jsem se na školních záchodech, ale uvědomila jsem si, že nemám boty z plesu. Musely zůstat u něj. Na konci přednášky, protože nám škola nebyla odpuštěna a museli jsme na ranní přednášku, jsem dostala od Adama knihu. Byl to botanický slovník a k tomu pronesl, že by mi měl pomoc s mojí bakalářskou prácí. Nic jsem nechápala. Prohlížela jsem si knížku a do klína mi vypadl dopis.Byl od něj. Chtěl mi předat boty a zeptat, jak jsem na tom.Že sem nemusela tak rychle zmizet.

    Po hodině jsem zaťukala na dveře kabinetu. Nevěděla jsem , co mám dělat. Nakonec jsem vstoupila do malého kabinetku. Adam mi beze slov předal boty. Nevím, proč jsem neodešla. Nemohla jsem. Políbila jsem ho. Věděla jsem, že bych neměla, je to můj profesor. Začali jsme se tajně scházet. Ať u něj v kabinetě, ale také ve skleníkách. Nikdy jsem nebyla tak poblázněná. Připadala jsem si jako školačka. Náš tajný vztah trval celý krásný měsíc.Celý duben. Náš vztah byl podobný i počasí, které probíhalo za okny. Viděli jsme se každý den. Tajně jsme se milovali v kabinetě.