Sunday smile

-         Napadlo tě někdy, že barvy jsou poskládaný z písmen? Jakože třeba „a“ je zelený, „p“ modrý a „m“ červený? Představ si, kdyby to ti spisovatelé věděli... třeba by pak dokázali líp vyjádřit to, co chtějí. Vždyť víš, jak slova nedokažou nic.

-         Hm a co když to vědí ti, co ty knížky ilustrujou...

-         Možná, ale kdoví... ale představ si to, vzal bys do ruky noviny a hnedle na titulní straně by na tebe koukala jen směs barev a ty bys věděl, jestli to je smutná, nebo veselá událost, politika, nebo třeba fotbal. Nebo jména, moje začíná oranžově a končí tmavě zelenou. Takovou tou zelenou, jako mech potmě.

-         A co třeba barvoslepí, vždyť by tomu nikdy neporozuměli... anebo slepci –a navíc, každej vnímá barvy odlišně

-         ale slova taky, jen se všichni tváří jakože ne, jakože je to dokonalej systém, ale představ si to

-         a myslíš, že ty jednotlivý slova by měli barvy podle toho, kdo a komu je říká? A bylo by to normálně vidět? Že by se na ulici míchali různě barevný obláčky slov

-         no třeba tak, a podle toho, kdo má stejný tvary a barvy obláčku bys poznal, kdo ti bude rozumět a kdo ne

-         takže myslíš i tvary?

-         asi jo... nevim, chtěla bych ležet na pláži a nechávat se ovívat duhovym větrem veselýho křiku dětí a šumění moře. Ale musel bys tam bejt se mnou.... jinak by to nefungovalo. moře, slunce, teplo, písek a valčík

-         valčík?

-         hm. Ten jsme spolu tančili na tý ulici o který se mi zdálo

-         tak to nevim, jestli jsem to byl já

-         vždycky jseš to ty

-         a neděsí tě to?

-         děsí!