Vanity *2*

Konečně jsem ho spatřila. Jeho tvář osvětlovaly svíčky. Byl doslova nádherný. Černé, rovné a dlouhé vlasy, nepřirozeně bílá pleť, rudé rty, které vypadaly, jakoby byly nabarvené. Extrémně štíhlá postava byla zahalena černým pláštěm, ale to co mě nejvíce fascinovalo, byly jeho oči. Průzračně modré a orámované tlustými linkami Stačil jediný pohled na NĚJ a zamilovala jsem se.

"Krásná noc, že ano?" promluvim přenádherným basem, a kdybych neseděla, jsem si jista, že by se mi podlomila kolena.

"A... Ano, nádherná, teplá to noc."

"Jako stvořená pro milování."

"Ano," vydechla jsem a prudce jsem po něm zatoužila.

A on, jakoby mi četl myšlenky, ke mně přišel a jemně vzal do náruče. Ani mě nenapadlo se bránit - byla jsem jím až moc okouzlena. Byla jsem v jeho moci. Byla jsem ztracená. V něm...

Zadíval se mi do očí a pak políbil svými ledovými rty, které i přesto byly teplé.

A já cítila, jak ztrácím pojem o čase. Připadalo mi, jako bych se vzdalovala zemi. Zdálo se mi, jako kdybych létala.... a já se poprvé po tolika letech cítila skutečně šťastná.

Když opustil mé rty, cítila jsem se jako sirotek, ale omámený tím, že to přece nemůže být pravda.

Opět se mi zadíval hluboko do očí, lehce se pousmál a já zahlédla, jak se v jeho ústech zaleskly dva špičaté špičáky.

Byla jsem jím tak omámená, že jsem se ani nelekla a ani nebála. Jen jsem po něm nesnesitelně toužila.

Teď už vím, že vampíři dokáží číst myšlenky, ale tenkrát jsem to smozřejmě nemohla vědět.

Jemně mě pohladil po tváři a aniž bych si toho všimla, úplně mě svlékl. Byla jsem mrtvá slastí, když opečovával každičký kousíček mého těla. Čím dál tím víc jsem toužila po splynutí, které nakonec přišlo a skončilo ohromným ohňostrojem.

"Miluji tě," zašeptala jsem.

"Nevíš, koho miluješ," ozval se zase ten nádherný hlas.

"Ale ano, vím. Vampíra." Když jsem to dořekla, lehce mě políbil.

"Vůbec mě neznáš. Zato já tebe už tady pozoruji pěkných pár měsíců."

"Kdybys zašeptal ,Pojď´, okamžitě půjdu," odporuji mu a myslím to opravdu vážně.

Po chvilce zašeptá: "Pojď."

"Ano," vydechnu...