Panenka

Dva roky stojím a dívám se skrze výlohu na skleněnou panenku.
Dva roky po ní toužím.
Dva roky jsem neřekl ani slovo.

Je tak krásná.
V tváři tak neznámá, přece má.

Dva roky ťukám na výlohu, abych ji upozornil.
Dva roky stále se sepjatýma rukama, dívá se k zemi.

Po dvou letech točí se na podstavci.
Točí se a já utírám si slzy.
Ruce sepjaté, dívá se k zemi a sukýnka jakoby jí vlála.

Jsem blázen a radostí se točím s ní.
Tančíme a já se směji dojetím.
Tančíme a na tváři panenky kvete úsměv.

Tisknu se ke sklu.
Chci ji políbit!
Tisknu se, tisknu.
Ale panenka ne a ne se přiblížit.

Stále se točí na svém podstavci.
Tisknu se a v rukou nemám cit.
Tisknu se a i rty jsou chladné.
Tiskl jsem se a měnil se ve sklo.

Byl jsem za to rád.
Byl jsem takový jako má panenka.

Když ale panenka zamrkala.
Nemohl jsem křičet radostí.

Panenka zamrkala a se smíchem tančila kolem mě.
Tančila a sukýnka jí vlála.
Tančila a strašně se smála.
Jen má duše na místě stála.

Panenka stojí
Jde si pro skleněnou květinu, co jsem jí přinesl
A mně by srdce tak chtělo bít
Chtělo by bít a ona to ví

Dívá se na mne a líbá mé skleněné rty
Líbá je a já vzrušením praskám
Polibek na tvář a krok zpět
Před ní tříští se celý svět

Sepne ruce a dívá se, jak ve střepech leží skleněné srdce
Skleněné srdce pro panenku.

---