Otázky učitele náboženství

Co jim mohu a mám říci?

Další hodina a další přemítání,
co jim mám říci, má smysl vůbec něco říci?
K čemu to vlastně je?
K čemu jsou jim znalosti písma a liturgie?
K čemu znalosti starých modliteb a doteky umění?

A co jim mám říci?
Že křesťan musí trpět a zemřít,
že víra se rodí v bolestech a nejistotě,
obavách a tápání.

Že věřící je stařec tápající po hřebech knih,
s tmou v očích a s třesoucíma se rukama,
vržen do věčné nejistoty,
mžourající ze všech sil po světle naděje?

Mám jim říci že vše je marnost,
samá marnost a nic než marnost?
Vždyť všechny znalosti i dovednosti,
moudrost i poznání, vše zemře spolu s námi,
nezůstane s toho zhola nic.

Jen láska zůstane,
to je jediné co nám zbyde,
ale jak ji mám učit nebo předávat?
V tváří v tvář otráveným obličejům a plochým srdcím.
A jde to vůbec?

Zítra před hodinou si odpovím,
lépe je na tom živý pes, než mrtvý lev,
neboť pes má naději a lvovi již nezůstalo nic.
Otázky schovám do šuplíku a začnu učit,
řeknu jim že je mám rád, ač nevím zda je to pravda.
A budu doufat, že otázky zůstanou zavřené.
Alespoň do příště.

---