Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMarcipánový králiček
02. 04. 2008
0
0
460
Autor
Nicki
Chlapeček z malého domečka
Byl to malý domeček. Na každém patře měl dva záchodky, no jenom jednu kuchyň. Na dveřích do obýváku visely obrovské parohy z mrtvého jelena a ten chlapeček se těch parohů hrozně bál. Dědeček mu totiž kdysi dávno namluvil, že pokud bude zlobit, tak ho ten jelen v noci sežere. Proto tehdy, když rodiče odešli a on zůstal s dědečkem sám, lehával vždy pod postelí. Byl přesvědčen, že tam se jelen nemá jak dostat, protože by se zaklínil o okraj svými parohy. Pro jistotu se však stejně tulil ke stěně na druhém konci. Za ty léta si tam dokonce udělal malý důlek. Měl tu stěnu rád. I když občas chladila. Dědeček mu celkově říkal divné věci. Například, že si nesmí strkat ruku do kalhot, jako občas dělával, protože mu vypadají všecky vlasy nebo že se musí sprchovat studenou vodou. A jednou, jednou mu dokonce tvrdil, že jejich kočka je prostě jen líná a tlustá, ačkoliv on jednou z okna zahlédl malé koťátka a pak jak je děda hází do pytle a pak už jejich kočka nebyla víc tlustá. Byla hubená a běhala po střeše. Ale on ho děda učil i hezké věci. Třeba jednou jak tak seděli, tak děda hýbal ušima a hýbal ušima tak dlouho, že se to chlapeček naučil. A to je skvělá věc, takhle hýbat ušima. To třeba když se člověk nudí, tak se vlastně nenudí, protože to může dělat. No a pak děda zemřel. Teda, on pořád byl a pak najednou nebyl. Tehdy nebyli doma ani rodiče. Byl dlouho sám a pak někdo přišel a odvedl ho někam a pak přišel tatínek a do toho domečka se už nevrátili. Bylo mu to líto. V novém pokojíčku se sice jelena už bát nemusel, ale když vlezl pod postel, tak ten důlek tam nebyl a stěna chladila o moc víc.
Dívka s culíčky
Měla dva culíčky s růžovou gumičkou a všichni říkali, jak že je to jen strašně roztomilé. Ale ona to neměla ráda. Kluci ji za ty culíčky tahali a jí to bolelo a pak na ně křičela a pak jí paní učitelka řekla, že zlobí a pak to řekla taky rodičům a nesměla se pak dívat na televizi. To by ji nevadilo, že se nesmí dívat na televizi jako. Tam byly samé ošklivé věci totiž. Ona tomu moc nechápala, ale se tam říkalo o nemocích, o smrti a o tom, jak někdo moc tuneluje a že je to jako špatné. Kluci ve školce taky tunelovali a učitelka jim taky neřekla, že zlobí. Jenže v televizi byl občas i její králiček. Taky měl dva culíčky, i když to nebyli culíčky, ale uši, on byl takový hrozně moc ušatý. A pak u babičky byl taky králiček a nějaká paní ho tam strašně moc tahala za ty uši a jí to bylo strašně líto, že ho tahají, tak si pak večer před zrcadlem nůžkami dala pryč ty culíčky a to rodiče taky strašně moc křičeli a říkali, že zlobí. A přitom králiček taky nezlobil a taky ho tahali za ty uši a kdyby je neměl, tak by mu bylo lépe. To pak ji jednou večer našli na dvoře s nůžkami u králikárny a křičeli a ona pak hrozně moc plakala ještě hodně moc dlouho.
Marcipánový králiček
V univerzitní cukrárně, na skleněné trávě tvořené umazaným podnosem stojí v řadě osm králičků. Vypadají divně. Zaprvé, králiček nevypadá takhle nažloutle, zadruhé, králiček má mít pořádné ušiska. Mladá dívenka s vlasy jen tak ledabyle ostříhanými si ráno koupí prvního. Do večera zůstane poslední. Dívenka se těší, vytahuje kartu a chystá se zaplatit, když mladík před ní žádá o králička jako první. Rozcuchaná hlava se mírně zavrtí. Kluk si to všimne a králička ji nabídne. Dají si ho na jeden talířek, každý z nich má svou vlastní lžičku. A rozkrájí si ho. Ze všeho nejdřív mu rozmáčknou hlavu a pak i tělíčko.. Společně.
Někde v paneláků s oranžově – bílými stěnami se jakási maminka chystá uložit své děti spát. Rychle vypíná televizi, protože jsou tam stejně jenom samé zlé věci a to nechce, aby její děti viděli. Zhasíná světlo a lehá si. Venku je tma, taková mírně nasládla od pouličního osvětlení barvy pomeranče a okýnka svítí, lidé se dívají na zprávy.
Někdo puškou na jeleny rozstřílel surově všechny králíky a pak je svlekl z kůže.
A tou nasládlou tmou se prochází dvojice. Drží se za ruce, holčička a chlapeček, ta dívka má na sobě pár králičích chlupů a on v kapse pár olovených kuliček..
Byl to malý domeček. Na každém patře měl dva záchodky, no jenom jednu kuchyň. Na dveřích do obýváku visely obrovské parohy z mrtvého jelena a ten chlapeček se těch parohů hrozně bál. Dědeček mu totiž kdysi dávno namluvil, že pokud bude zlobit, tak ho ten jelen v noci sežere. Proto tehdy, když rodiče odešli a on zůstal s dědečkem sám, lehával vždy pod postelí. Byl přesvědčen, že tam se jelen nemá jak dostat, protože by se zaklínil o okraj svými parohy. Pro jistotu se však stejně tulil ke stěně na druhém konci. Za ty léta si tam dokonce udělal malý důlek. Měl tu stěnu rád. I když občas chladila. Dědeček mu celkově říkal divné věci. Například, že si nesmí strkat ruku do kalhot, jako občas dělával, protože mu vypadají všecky vlasy nebo že se musí sprchovat studenou vodou. A jednou, jednou mu dokonce tvrdil, že jejich kočka je prostě jen líná a tlustá, ačkoliv on jednou z okna zahlédl malé koťátka a pak jak je děda hází do pytle a pak už jejich kočka nebyla víc tlustá. Byla hubená a běhala po střeše. Ale on ho děda učil i hezké věci. Třeba jednou jak tak seděli, tak děda hýbal ušima a hýbal ušima tak dlouho, že se to chlapeček naučil. A to je skvělá věc, takhle hýbat ušima. To třeba když se člověk nudí, tak se vlastně nenudí, protože to může dělat. No a pak děda zemřel. Teda, on pořád byl a pak najednou nebyl. Tehdy nebyli doma ani rodiče. Byl dlouho sám a pak někdo přišel a odvedl ho někam a pak přišel tatínek a do toho domečka se už nevrátili. Bylo mu to líto. V novém pokojíčku se sice jelena už bát nemusel, ale když vlezl pod postel, tak ten důlek tam nebyl a stěna chladila o moc víc.
Dívka s culíčky
Měla dva culíčky s růžovou gumičkou a všichni říkali, jak že je to jen strašně roztomilé. Ale ona to neměla ráda. Kluci ji za ty culíčky tahali a jí to bolelo a pak na ně křičela a pak jí paní učitelka řekla, že zlobí a pak to řekla taky rodičům a nesměla se pak dívat na televizi. To by ji nevadilo, že se nesmí dívat na televizi jako. Tam byly samé ošklivé věci totiž. Ona tomu moc nechápala, ale se tam říkalo o nemocích, o smrti a o tom, jak někdo moc tuneluje a že je to jako špatné. Kluci ve školce taky tunelovali a učitelka jim taky neřekla, že zlobí. Jenže v televizi byl občas i její králiček. Taky měl dva culíčky, i když to nebyli culíčky, ale uši, on byl takový hrozně moc ušatý. A pak u babičky byl taky králiček a nějaká paní ho tam strašně moc tahala za ty uši a jí to bylo strašně líto, že ho tahají, tak si pak večer před zrcadlem nůžkami dala pryč ty culíčky a to rodiče taky strašně moc křičeli a říkali, že zlobí. A přitom králiček taky nezlobil a taky ho tahali za ty uši a kdyby je neměl, tak by mu bylo lépe. To pak ji jednou večer našli na dvoře s nůžkami u králikárny a křičeli a ona pak hrozně moc plakala ještě hodně moc dlouho.
Marcipánový králiček
V univerzitní cukrárně, na skleněné trávě tvořené umazaným podnosem stojí v řadě osm králičků. Vypadají divně. Zaprvé, králiček nevypadá takhle nažloutle, zadruhé, králiček má mít pořádné ušiska. Mladá dívenka s vlasy jen tak ledabyle ostříhanými si ráno koupí prvního. Do večera zůstane poslední. Dívenka se těší, vytahuje kartu a chystá se zaplatit, když mladík před ní žádá o králička jako první. Rozcuchaná hlava se mírně zavrtí. Kluk si to všimne a králička ji nabídne. Dají si ho na jeden talířek, každý z nich má svou vlastní lžičku. A rozkrájí si ho. Ze všeho nejdřív mu rozmáčknou hlavu a pak i tělíčko.. Společně.
Někde v paneláků s oranžově – bílými stěnami se jakási maminka chystá uložit své děti spát. Rychle vypíná televizi, protože jsou tam stejně jenom samé zlé věci a to nechce, aby její děti viděli. Zhasíná světlo a lehá si. Venku je tma, taková mírně nasládla od pouličního osvětlení barvy pomeranče a okýnka svítí, lidé se dívají na zprávy.
Někdo puškou na jeleny rozstřílel surově všechny králíky a pak je svlekl z kůže.
A tou nasládlou tmou se prochází dvojice. Drží se za ruce, holčička a chlapeček, ta dívka má na sobě pár králičích chlupů a on v kapse pár olovených kuliček..