ŠTĚSTÍ UPROSTŘED NIČEHO

Dnes mám plán já. Vezmu tě do parku za Vaňkovkou.
Všimla jsem si ho, když jsem kolem projížděla autobusem…Z.
. . .
Rozlehlý prostor
Slunce svit
Zkusíme ještě dále jít…

Nikde žádná lavečka
kopu do prvních odpadků
papíry, plechovky od pivečka
broučku, tys´vzala mě na skládku!
/Kam hrabe se můj sklep…/

& nikde žádná lavečka…
jen torzo jakéhosi gauče pradědečka
vznešeně skomírá v těch ruinách
Posaďte se u nás!
& zatímco se k sobě bojácně tiskneme
vyvrženy z regulérních řad legálních styků
- údiv s úlekem -
Nejsme tu samy!
Nebyla tady asi pětatřicetiletá blondýna?
Ptá se nervózně.
Měli tu mít rande.
Jen teplouši & ženatí (vdané) potají
na skládce se stýkají –

Sluneční paprsky – dnes viditelné jako nikdy
žrány fialově nasáklým mrakem
Tak odjet naproti tím vlakem…
Ochladí se & spustí se déšť bídný
Zůstáváme
Dva choulící se uzlíčky /zavržené/
v bouřlivých výšinách nedělního odpoledne

Promiňte, mohl bych si vás vyfotit?
Zaujalo mě, jak tady tak sedíte uprostřed ničeho…

Minule jsme byly v kině na Slámově Štěstí
Dnes tvoříme film, fotku, báseň…samy –

. . .
Štěstí uprostřed ničeho
Naše první společná fotka
Muší křídla v jejích vlasech
Bdělý sen
Na našem prvním společném loži
s nebesy –