Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Proč se vlastně snažit, ačkoliv jenom tiše sedím v koutě, můj život stejně ubíhá dál,
rychlostí, kterou ani nestíhám registrovat. Černota se rozprostírá nejen kolem mě, ale už
zachvátila i mojí mysl. každá další vteřina je jako dýka mířená hluboko pod kůži. Čas
mě zbavil slov a dal mi jen mnoho slz. Jako malé, zraněné a ukřivděné zvíře se svíjím
v koutě a přesto je moje hrdost příliš velká na to, abych se snažila si vylízat rány.
„Tak řekni, osude, jak ještě dlouho?“ Cloumá mnou nepředstavitelná nenávist vůči všem
a zároveň odpor vůči mojí existenci. Nesnažím se najít vinu v davu, začínám u sebe. Jed
kolující v mých žilách je jako přesýpací hodiny, jen nevím, kolik času mi ještě zbývá.
Kolik zrnek písku se ještě přesype, než půjdu tam, odkud není návratu. Moct tak zahodit
tu mizernou hrdost a vykřičet do celýho světa, jak mizerný vedu život. Co teď; když
není slov, není ani odpuštění. Chtěla bych pokleknout a prosit o odpuštění, ale koho a za
co? Už je pozdě na pokoru i celibát.
Začínám si uvědomovat svůj prohřešek proti všeobecné morálce; odvážila jsem se
doufat. Doufat v lepší život, v lásku a pochopení. Troufla jsem si vyzvat osud na
souboj, který jsem prohrála a teď stojím sama proti všem, ignorována nepřáteli a přáteli
zraňována.
Vždyť já vlastně nepotřebuju nikoho, na to, co teď musím udělat snad ještě
stačím sama; poděkovat osudu, zazpívat si rekviem a čekat až bude konec....
Úmyslně neříkám sbohem těm, které jsem milovala, protože oni byli ti, kteří mě nechali
spadnout tak hluboko....
(Special thanks to Kurt Cobain’s „Pennyroyal tea“ and „All apologies“ for opening my
eyes)........Kurt, meet you in the „Lake of fire“......
Písmák