Dva vrabci

☼

V cypřišovém háji

dva vrabci sobě povídají.

≈≈≈

Jeden praví:

Byl jsem v cizí zemi

kde lidé byli hluší, němí.

Věčná zima a chlad

zemi vládla bída a hlad.

≈≈≈

Druhý praví:

To já byl v zemi lidí,

kde za své city se nestydí.

Kvetli lidé, tak i stromy

nikdo skoupý či lakomý.

≈≈≈

Prvý štěbetal:

Ach, jak lidé zlí to byli

ni o drobky se nedělili.

Házeli kamením a na mě křičeli,

jak jedovatí hadi na mě syčeli.

Opustiv ten kraj z lítosti a rád,

tam mohl jsem se jen o svůj život bát.

≈≈≈

Druhý s úsměvem:

To já v kašně se koupav

zpíval si šťastný a zdráv.

Ne drobky, ale pochutiny

mohl vybrat jsem si mezi víny.

Věčné jaro v jejich úsměvech

odlítal jsem s ozdobami v perech.

Tak jak lidé ti, i já rozdávat budu

vždy s úsměvem slunným a beze studu.

≈≈≈

Každý nabral jiný směr

a já na oči své již je neviděl.

Tak lidé, buďme dobří a milý,

aby i zde se ti vrabci usídlili.

Nechť roztaje ze srdcí led.

A co člověk, ať libý květ,

neboť květen je tu co nevidět.

☼