Těžce filozofická esej o klacku, tužce, teleportu a startéru pro M.

Pokud jsem pochopil správně, buddhismus tvrdí, že nic neexistuje samo o sobě. Že všechno je prázdnota, které my připisujeme významy a tím ji vyplňujeme. Zároveň jsme však i my prázdnotou, takže to, co na světě doopravdy existuje, je pouze neexistující vakuum, které je nějak interpretováno jiným neexistujícím vakuem.
Například tužka, kterou zrovna teď vezmete do ruky, není tužka. Za tužku jsme ji totiž prohlásili my, ale to neznamená, že je tužkou sama o sobě. Kdyby byla tužkou sama sobě, pak by v ní tužku viděl i pes a tak by se ji nesnažil aportovat jako klacek, pokud ji po něm hodíme. Ale pro psa ta tužka klackem bude, protože to je význam, který pes tužce přisoudil. To je dle buddhistů důkaz, že nic neexistuje samo o sobě a vše je tedy prázdnota, které jsou pouze připisovány významy a tím pádem i existence.

K tomuto tvrzení mne však napadla řada tíživých otázek, na které jsem se pokusil sám sobě odpovědět.
Pokud je tužka zaměnitelná s klackem, znamená to, že není tužkou, i když definici tužky splňuje a byla za účelem tužky, tedy k psaní, také vyrobena?
Tento spor je sporem mezi objektivní a subjektivní pravdou. Subjektivní pravda je produktem zkušenosti. Objektivní pravda je skutečnost. Může však člověk tuto skutečností objektivní pravdu nahlédnout? Je tužka opravdu tužkou? Nebo je ničím, prázdnou nádobou, kterou si každý vyplní dle vlastních zkušenosti?

Myslím, že tužka je tužkou, i když v ní pes vidí klacek.
Základní rozdíl mezi klackem a tužkou je v tom, že klackem se nedá psát. Klacek má tudíž vůči tužce omezený potenciál. Zatímco tužku můžeme využít ke 100% všech případů, ve kterých můžeme použít i stejně velký klacek, naopak to nelze. Pokud bychom chtěli psát s klackem na papír, museli bychom ho upravit tak, aby se z něj stala tužka a tím pádem bychom změnili jeho podstatu. Tuto nenahraditelnost považuji za první důkaz, že věc existuje sama o sobě.

Můj pohled však může být relativizován. Tužka, o které tu hovoříme, klidně nemusí být tužkou, ale například teleportním zařízením. Stačí, aby na Zemi přiletěl mimozemšťan a ukázal mi, jak se tato tužka používá k teleportaci. Je však důležité, aby teleportaci umožňovala pouze tužka, nikoli schopnosti mimozemšťana, kterými já nedisponuji. Kdyby teleportace tužkou byla umožněna pouze speciálními schopností mimozemšťana, které já nemám, pak je teleport funkcí miozemšťana a ne tužky. Kdyby však byl limit pouze v mé znalosti možnosti užití tužky jako teleportu a já se jejím prostřednictvím dokázal skutečně přemístit, pak by tato tužka pro mě přestala být tužkou a stala by se nadobro teleportem, s kterým se dá případně také psát nebo ho nechat aportovat psovi. Důležité však je, že její primární význam by už zůstal změněn - již navždy bych o této tužce mluvil jako o teleportu, protože teprve teď jsem pochopil plný význam této dosavaď psací potřeby. Nevratnost zjištění, o kterém zde mluvím, je dle mého názoru druhým důkazem toho, že věci existují samy o sobě.
Problémem však je, že takto bychom mohli pokračovat donekonečna. Mohla by přijít meziplanetární vyšší rasa, která by meziplanetární nižší a méně inteligentní rase vytrhla teleport z ruky a vysvětlila mi, že tímto teleportem, tužkou a klackem zároveň se dá například odstartovat velký třesk. Nebo jeho efekt naopak vrátit zpátky. Ale pak by přišla ještě další, hyperinteligentní intergalaktická forma kolektivního života, která by startovač či smrskovač, nebo také teleportér, tužku a klacek, vytrhla z ruky meziplanetárně vyšší rase, která jej vytrhla z ruky meziplanetárně nižší a méně inteligentní rase a vysvětlila mi...

Jistě chápate co myslím. Chybí nám zde poslední kousek skládačky. A tím je třetí a možná nejzásadnější důkaz existence věci o sobě samé, který jsem označil jako záměr tvůrce. Představme si, že existuje Bůh a tento Bůh stvořil teleport, který je pro člověka tužkou a pro psa klackem. Bůh, který je vševědoucí, stvořil předmět, jehož účelem je teleportovat lidi. To je jeho smysl, neboť kdyby měl tento předmět sloužit jako psací potřeba nebo klacek, stvořil by Bůh v souladu s ekonomických zásadami, které jistě v rámci své politiky udržitelného rozvoje vyznává, psací potřebu nebo klacek, který by rozhodně neobsahoval zbytečný mechanismus, jež dokáže přepravit molekuly hmoty z místa na místo.
Boha tu jmenuji proto, že je nejvyšší a poslední instancí, absolutnem, které je vševědoucí, dokáže dohlédnout veškeré využití této věci (teleportu) a není tedy pochyb o tom, že zná její primární význam. A teď si představme situaci, kdy Bůh sestoupí na Zem, kde buddhista píše teleportem např. haiku a Bůh se buddhisty zeptá: „Co to držíš v ruce?“
A buddhista odpoví: „Tužku.“
Bůh na to řekne: „To není tužka, ale teleport. Hleď.“ Vyjme pero z buddhistovy dlaně, otočí zavírátkem dokola a objeví se v druhém rohu místnosti.
Ale buddhista řekne: „Tato věc je jen prázdnota, které jsi ty připsal význam teleportu a já význam tužky. A oba jsme ji tak i použili. Nic víc.“
A Bůh pokrčí rameny a to haiku se už nikdy nedozví. A vy?