Otázky a odpovědi

Otázky a odpovědi

,,Řekni mi, proč je svět tak krutý?‘‘

,,Svět není krutý.‘‘

,,Něco tady ale působí tu krutost. Kdo to je?‘‘

,,To jsou lidé.‘‘

,,A proč to dělají?‘‘

,,Nevím. Myslím, že ani oni sami to nevědí.‘‘

,,Dělají to proto, že jsou nešťastní?‘‘

,,Snad. Ale jen tím to nebude. I když je to nejspíš je ten hlavní důvod.‘‘

,,A jaké jsou ty další?''

,,Přemýšlej, můj chlapče. Mají tolik možností, jak být šťastní a nemohou se mezi nimi rozhodnout. Jsou zmatení, váhají, až nakonec propásnou všechny zlomové okamžiky. Trpí a tak chtějí, aby trpěli i všichni ostatní. Aby nikdo nebyl šťastný.‘‘

,,Ale proč? Proč to dělají?! Copak se nepoučí ze svých chyb? Proč ostatním lidem nepomohou, aby neudělali stejné chyby? Ulehčilo by to jejich mysli a ti druzí lidé by našli své štěstí.‘‘

,,Máš pravdu. A nemusíš zoufat. Existují lidé, kteří by se zachovali tak, jak jsi říkal. Snažili by se pomoct. Ale je jich málo. Příliš málo.‘‘

,,A proč je jich tak málo?‘‘

,,Protože si museli vypít pohár svého utrpení až do dna. A to každý nedokáže. Někdo to vzdá v půlce, jiný se navždy plácá v louži na dně svého poháru. Ale pít, dokud nepřijmeš poslední kapku své bolesti, stojí obrovskou sílu a nejde to bez kusu šílenosti.‘‘

,,A co přesně se stane, když dopiješ pohár?‘‘

,,Pak procitneš, můj synku. Oni procitnou a spatří to, co vidíš ty. To, co je pro tebe samozřejmé, jim přijde čisté a nové. Ta záře je oslní tak, že už nikdy neodstoupí od svého cíle. I kdyby měli zemřít.‘‘

,,A jak to, že to mohu vidět, aniž jsem dopil pohár?‘‘

,,Protože jsi malý a ještě jsi neprošel bouřemi dospívání. Když jsi malý, není těžké zůstat  čistý. Vidíš krásu kolem sebe každý den a ve všem. Svět je pro tebe zářivý, jako by se zrovna zrodil.‘‘

,,Takže, až vyjdu z bouře dospívání, budu taky takový jako oni?‘‘

,,Možná. Po pravdě, synku, je to dost pravděpodobné.‘‘

,,Ale já nechci! Co můžu udělat, abych takový nebyl?‘‘

,,Musíš být silný, a až svět začne tmavnout, hledat světlo ve všem kolem sebe. A hlavně v sobě. Bude to těžké, ale můžeš to dokázat.‘‘

,,Jak, tatínku?‘‘

,,Světlo, které je teď pro tebe přirozené, se ztratí a ty ho budeš muset znovu hledat. Každou minutu, sekundu, bez přestání. A pokud vytrváš, zjistíš, že to děláš podvědomě. Bude se kolem tebe vznášet jako mlžný přísvit.‘‘

,,Ale já nechci mlhu. Mlha je světlo bez světla.‘‘

,,Víc dokázat nemůžeš.‘‘

,,Ani když vypiji pohár?‘

,,Nepij pohár, můj synku. Když nedopiješ, všechno ztratíš.‘‘

,,Ale když dopiju, všechno získám.‘‘

,,Ano. Ale já ti mohu jen poradit. Rozhodnout se musíš ty sám, s ohledem na sebe.‘‘

,,Copak při svém rozhodování nemám brát ohled na ostatní? Tak abych nikomu neublížil?‘‘

,,Ano, ale to až na druhém místě. Nejdřív musíš myslet na sebe. Na svoje štěstí. To si pamatuj.‘‘

,,Budu.‘‘

,,Teď musím jít, synku.‘‘

,,Kam?‘‘

,,Za svým štěstím.‘‘

,,Sbohem, tatínku.‘‘

,,Sbohem, synku.‘‘

            Muž objal svého syna, popadl kufry, do každé ruky jeden a menší do podpaží, nohou si otevřel dveře a šel. Chlapec sledoval z okna ztrácející se záda.

            Pak ucítil na svém rameni teplou dlaň. Byla to jeho matka. Uprostřed mokré tváře se na něj dívaly zarudlé oči. Utěšovaly ho. Chlapec se znovu zahleděl z okna. Někde nastartovalo auto, motor tlumeně zaburácel.

,,Budu si pamatovat všechno, co jsi mi řekl, tatínku. To jsem slíbil. Ale neslíbil jsem ti, že se tím budu řídit. Mlha je špatná. Je to falešné světlo. Raději nechám svůj svět ztmavnout a pak vypiji pohár. Až do dna. Moje světlo bude zase čisté.‘‘

            Matka vedle něj zavzlykala. Chlapec se naposledy podíval z okna, pak se otočil a opatrně sepjal ruce kolem křehkého pasu své matky.

,,Maminko, člověk najde svoje štěstí, až když jsou šťastní ti, které má rád. Tatínek už svoje štěstí nenajde.‘‘