bez názvu

23. 30-

Probudila jsem se, zapnula televizi a z pelíšku se dívala na hitparádu ESO. Nic nového tam není. Už vyhlašují první místo. Jo vyhrála to Aneta a zase slyším ty tóny. “Jednou už tě málem měla a už zase by tě chtěla,... ” začnu si pobroukávat pro mě už známou melodii. Zasním se a představuji si vyprodanou halu a mám obrovský úspěch. Všichni mi tleskají a chtějí podpis. “Kláro, pojď snídat!” Vyruší mne někdo z mého snu. Ano je to moje mamka. “Dobré ráno, už je jedenáct! Za hoďku je oběd!” Slyším, když si sednu ke stolu. “Dobré ráno.” Odpovím ještě rozespale. Dám si jogurt, jakmile posnídám ještě si lehnu do postýlky a dívám se už na další pořad nejen o hudbě, ale taky o módě. Po chvíli si vytáhnu texty písní, zapnu CD, kde písničky, které se učím mám. Místo toho, abych byla veku s mým starším bratrem tak dělám takovou blbost. Bráchovi je šestnáct let a jmenuje se Tomáš. Přestává mně to bavit. Texty zavřu a vytáhnu si učení. “Prázdnou oblohou, zkleslá únavou,... ”Začnu zpívat hned, když vytáhnu přírodopis. Učení mně taky nebaví a koho by to asi bavilo, že?” Nemám náladu na nic. Pořád myslím na Pavla a na tu pusu, kterou mi dal večer. Najednou se začnu smát a ani nevím čemu. Jsem vysmátá jako lečo. Proč? To nevím. “Zdali pak nebe mi dnes prozradí,...” Začnu si z ničeho nic zpívat. Zvednu telefon a volám své NK Denise. “Čau Deni jak to, že jsi včera nepřišla?” Tak tohle je moje první otázka. “Promiň, že jsem ti nezavolala, ale pokazilo se nám auto, a tak mě neměl kdo odvézt.” Dobrá výmluva, řeknu si v duchu. “Co nového?” Zeptala se mě. “Myslíš na brusláku?” Znejistím. “Jo.” Už je mi to jasné, musím jí říct o Pavlovi. “Byl tam jeden pěkný kluk. Jmenuje se Pavel a dal mi pusu.” Slyším jak se směje. “Dobrá představa, ale spíš mi řekni jestli už umíš ty texty.” Teď jsem to nepochopila, nevěří své NK? “To není sen to je pravda! Ty texty mi nelezou do hlavy.” Denda se opět zasmála. “To jako fakt s tím Pavlem?” Ona mi fakt nevěří nebo co? “Jo vždyť ti to říkám.” Ach jo, to není možné. “Já už musím končit máme oběd.” Snažím se ukončit náš rozhovor. “Takže v pondělí ve škole!” Konečně jsem položila telefon. Mezi tím přišel ke mě do pokoje můj milovanej bratříček se svým kámošem, hrají nějakou hru na kompu. Já ho ale rychle vyhodím, protože si musím něco najít na internetu. K tomu si začnu zpívat. Tomáš ke mě přišel a řekl mi, že se líbím Honzovi. To je ten jeho přiblblej kámoš. “A co jako já s tím?” Zeptám se ho. “No, že by si s ním mohla chodit.” Je normální? “Ale já mám kluka!” Zalžu. “Co?” Vykulí oči. “No a co je na tom?” Je na tom něco divného? “A proč jsi mi o tom nic neřekla?” To se mu mám se vším svěřovat? “Co by se na tom změnilo?” Pokrčím čelo, jak mám ve zvyku. “Tak to ti teda nevěřím, jsi červená a krčíš čelo.” Má pravdu. On mě zná hodně dobře. “No jo, ale já ho nechci! Včera jsem se zabouchla do jednoho kluka na brusláku.” Zčervenám ještě víc. “Tak to příště řekni na rovinu. A mohla jsi mi to říct!”

Jsem zamilovaná! Mám náladu na ty sladké polibky. Jenže nevím kde Pavel bydlí a nemám ani jeho číslo. Najedou mi zvoní telefon. Když ho zvednu a představím se slyším známí hlas. “Čau, promiň za všechno co jsem ti řek a udělal. Je mi to fakt líto. Mám tě rád!” Jo je to Lukáš z tábora. On si dělá srandu nebo co? “Ahoj!” Odpovím a klepe se mi hlas. “Taky jsem na tebe myslela.” Usměju se a najednou přestanu myslet na Pavla. “To jsem rád. Nemáš dneska čas?” Cože, zve mě na rande? “Nešla by jsi do kina?” To se mi zdá? Štípnu se do ruky. Au to bolí. Není to sen. Nevím co mám říct. “Co hrajou?” Vypadne ze mě. “Víš, že ani nevím? Prostě tě potřebuju vidět, zvu tě.” On mě pozval! “Dík!” Odpovím klesajícím hlasem. “Tak ve čtyři u divadla.” Cože? To mám jen hoďku? Nesmím si to nechat ujít! “Dobře budu tam!” Slyším bráchu, odposlouchával mě druhým telefonem! “Nesnáším tě, brácha!” Zařvu po Tomášovi! “Tak ve čtyři!” Provokuje. “Že bych šel taky do kina?” Blbeček jeden! Rychle si vlezu do vany, sprcha je raz dva hotová. Už si vybírám hadry v kterých půjdu. Vezmu si růžovou košili, sukni a podkolínka. Udělám si dva culíky namaluju se a vypadám tak na třetí třídu. Sluší mi to. Přehodím kabát, obuju si kozačky a už jdu směr kino. Přišla jsem o pět minut později. “Promiň, ale nic mi nejelo.” Napadne mě tato výmluva. Lukáš mi chce dát pusu. Tohle poznám. “Co si nejdřív o všem popovídat?” Kino začíná až za 45 minut. “Dobrý nápad, nezajdeme na zmrzku?” Vždyť je zima, je normální? “Hm.” Zastavím se. “Pořád mám v hlavě ty tóny z písničky Killing me softly!” Řeknu mu ani nevím proč a asi to nedává smysl. “Co tím myslíš?” Asi to fakt nedává smysl. Vždyť jsem to říkala. “Mám tě ráda!” A už je to tady. Dáme si po dlouhé době pusu. Vyhrkly mi slzy. “Nebreč!” Zasměje se. V cukrárně jsem si dala radši zákusek. Jinak bych asi zmrzla. Miluju ho. Povídáme si o všem možném. Dokonce jsem mu řekla i o mé hudební kariéře. Pomalu jdeme do kina. Hrajou SNOWBORĎÁKY, které jsem už viděla asi pětkrát. Vůbec mi to ale nevadí. Po filmu se rozloučíme pusou. Ještě chvíli si sice povídáme, ale pak už mi jede autobus. “Ahoj zítra.” Řekla jsem mu na zastávce. Konečně jsem doma. Jsem utahaná jako kotě. “Čau ségra, co rande?” Tak tohle slyším hned, když vejdu do dveří. “To by ses divil!” Řeknu, protože vím, že bude dál vyzvídat. “Hele co bylo?” Řekne s přízvukem Pražáka. Chvíli se ptám sama sebe, jestli mu to mám říct. Jo, řeknu mu to, protože to někomu musím říct! “Pozval mě do kina, byli jsme v cukrárně, řekl mi, že mě miluje a dal mi pusu.” Povídám, jako by to byla úplně normální věc. “To jo nejsi nějaká malá?” V duchu si řeknu na co! Tak to mě naštval. “Taky by sis měl přestat hrát s vláčkem!!” On se jenom tupě zasmál! Až teď mi teprve došlo, že zítra jedu na hory. Druhým rokem jezdím na snowbordu a jde mi to dost dobře. Musím se pochválit, ne? Kruci, vždyť jsem domluvená s Lukášem. Jaj, už vím. “Ahojky zlato, zapomněla jsem, že zítra jedu na hory. Ještě ti zavolám, pá!” Tuto SMS mu pošlu. Pomalu si balím věci. Na Vánoce jsem dostala oranžový batoh NIKE, dám si do něj sladkosti, šál a rukavice, ráno si jenom přibalím jídlo a pití. Večer jsem si lehla a už jsem pomalu usínala a najednou mi zazvonil mobil. To se člověk nemůže ani vyspat. “Ahojky vím, že je to blbé, ale mám tě rád.” Tohle bych nečekala. Poslal mi to Zbyněk, vedoucí z tábora.Je mu sedmnáct, je dost pěkný a zítra s ním jedu na hory. Vlastně jedeme celý autobus, jenže jen mi dva jediní na snowbord. Zbytek lyžuje. “Víš co? Necháme to na zítřek” Odepíšu mu a konečně jdu spát. DOBROU!

Neděle 16. leden 2005

Nasnídám se, oblíknu si nové oteplováky, jsou oranžovo-černé a i této barvy mám bundu. Oblíknu si oranžové triko, černou mikinu. Můj snowbord je taky oranžovo-černý takže náramně ladím. SUPER! Už jedu na místo, kde máme sraz. “Čau,čau!” Zdravím všechny co znám. Prkno položím do úložného prostoru a jdu si sednout do autobusu. Sednu si úplně dozadu. Už vidím Zbyňka, sedá si vedle mě. Zároveň jde i Ondra, Honza a Martin. Dají si věci k nám a ještě si jdou ven zakouřit. “Jak si to včera myslel?” Podívám se na něj. “Tak jak jsem to napsal.” Vždyť je o dva a půl roku starší než já a tak sladký!!! “No já jsem tě brala vždycky jen jako dobrého kámoše a včera jsem se dala znovu dohromady s Lukášem.” Směrem k nám už jde Denisa, Venda a Adriana. Sedají si před nás. “No dobře, ale kdyby sis to ještě třeba rozmyslela...” Usměju se. “Tak si to ještě rozmysli ty naše pařmenko. Včera jsem tě viděla ve městě s Lukášem zase spolu?? Já tu Vendulu zabiju! To, to musela říkat zrovna před Zbyňou??? “No, to víš tábor je sviňa. Včera jsme se dali po delší době dohromady. Stačí?? Nebo chceš detaily???” Fajn!! “To je dobré!” Ozve se Ondra, který už taky usedá na své místo. Pomalu, ale jistě se rozjíždíme. Je tady celkem sranda. Během hodiny jsme na místě. Jezdím na svahu spolu se Zbyňkem celé dopoledne. Zbyňa jezdí na prkně delší dobu než já, a taky mu to líp jde. Říká mi co dělám špatně a tím se vlastně MOŽNÁ i zlepšuji. Je půl dvanácté. Jdeme si sednout do chaty. “Tak co si dáme?” Mrknu. “Zvu tě na pizzu, Kláro.” Miluju, když mě kluk oslovuje celým jménem. “Tak to já tě zase zvu na pivko, bereš?” Přece nebudeme sedět na >>sucho<< “Já jsem dostal kafé!” Přišel Ondra celý vysmátý. “Kde?” No já aby se nezeptala. “Venku od toho típka co je celej v NESCAFE jo a je to zadara!!! To jo! Já chci též. “Prosím vás, kolik stojí jedno?” Stojím vedle toho kluka. Může mu být tak 18 maximálně 19. “Nic je to zdarma. S cukrem nebo bez? ”Zeptá se. “S!” Kdo ví jestli ten synek má i spodky Nescafe, páč jinak má vše s tímto nápisem. No jo na co já hned nemyslím... “Odkad jsi?” To se ptá mě??? “Já?” Jsem z něj celá hotová. “Jo.” Že,by jsem se mu líbila??? “Z Opavy a ty?” To jen aby nestála řeč. “Z Vrbky, ale to asi nevíš kde je, viď. Jinak já jsem Nikolas.” Hmmm. “Náhodou to vím kde je. Kousek od Služovic ne?? Já jsem Klára.” Mrkne na mě a podá mi kafé. “Dík.” Usměju se a už bych nejraději zmizela. “Dáš mi číslo?” Ten kluk po mě krutě jede... Je pěkný, ale nějak mě neuchvátil. “Jo.” Konečně jsem se ho zbavila, ale má moje číslo. Stejně mu nebudu odepisovat. “Tak mě prozvoň ať si tě uložím. Čau.” konečně jsem se ho zbavila. Jsem celá šťastná, že to kafé mám. “No kde jsi tak dlouho ty socko?” Nesnáším toho Ondřeje. “Ten típek se prostě zamiloval a tak mu to trošku déle trvalo.” Vykulí oči jako kdyby jsem řekla nevím co. “Co? Na svahu je nějaká pěkná baba?” To je takové dežo! “Otevři oči hochu!!! Nejpěknější holka stojí před tebou!” Proč to ten Zbyněk musí tak rozebírat? On chce ať to ví všichni, že mě chce?? Po obědě jdeme zase na svah. Jezdím jako obvykle s kluky. Zase je tam Nikolas. “Už sis vzala i ochranku?” Co po mě zase chce?? “Ne to jsou mojí kámoši.” Zbyněk hodí vražedný pohled. Ale nějak nejde poznat jestli bude vraždit mě nebo Nikolase. “Dala bych si ještě jeden kelímek.” Kluci mezi tím už odjeli směrem k vleku. “Dík.” A už zase frčím dolů. Během odpoledne jsem vypila pět hrníčků a je mi docela blbě. Konečně jsem skončila s jezděním. Konečně pro nás přijel autobus. Naložím prkno a už se usazuji na své místečko. Zase prezentace. “Dušek?” Vedoucí čte jména. “Ano!” Odpoví. “Dušková za svobodna Holubová? Fajn! Všichni si ze mě dělejte srandu. “Sbalil ji ten ,,Nescafař,,..” Autobus se zasměje a já vlastně taky. Tak to pokračuje dál. Už jsme asi v první třetině cesty a já začínám potřebovat na záchod. Už je nás víc. Tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět. Je nás čím dál víc. “Kdo půjde na záchod tak nám zazpívá písničku.” No dobře řeknu si. Co za to dám. “A Klára nám ji zazpívá do mikrofonu.” Řekne jeden z vedoucích. To se proti mě všichni spikli? Fajn! Konečně jsme zastavili na benzínce. To je úleva. “Teď nám Klára zazpívá.” Ozve se ze zadu. Vezmu si mikrofon a začnu pro změnu zpívat Delfína. “ Delfín si chce hrát, hebkou kůži má bezelstná je noc a stříbrná, stříbrná je noc, hebkou kůži má. Ty víš o mě víc než já (v akváriu! V akváriu!) Ty říkáš, že jsem delfín v akváriu. Ty víš kdo jsem já! Jsem utajený vesmír, turururu. Život křehký mám a uzdravím tě láskou, turururu, ta ví všechno líp.” Dozpívám celou písničku a všichni tleskají, já se jen usmívám. “To pro tebe byla hračka.” Řekne mi hlavní vedoucí. “Zpívám ve škole a musíte uznat, že mi to docela jde.” Pochlubím se. “Nebylo to tak hrozné. Ještě slyším.” Zase Ondra, klasika. “Čau, příští týden!” Loučím se hned jak přijedeme do Opavy. Hurá jsem doma a to utahaná jako kotě. Příjdu domů. Jako každý týden mě nikdo nečeká. Už si sním o tom, že si dám koupel s pěnou ALE je u nás návštěva. “Čau už jsem doma.” Všiml si mě někdo? “Čau ty naše snowborďačko. Tak jak jste se měli?” To snad NE! Vždyť to je teta, strýc a LUKÁŠ!!!! Vypadám hrozně!! No nazdar. Co teď? “Čau.” Řeknu Lukášovi, který sedí v mém pokoji. “Ahoj.” Řekne trochu jiným hlasem než včera. Ani mi nedá pusu. Co se stalo? “Doufám, že jsi to včera nebrala vážně?!” Co? “To kino, byla to jen hra, na kterou si přistoupila.” Pokrčím čelo, zčervenám a začnu se smát. Já, ale prosím tě. Kláro! Probuď se, byla to hra? On tě nemá rád. “Ne!” Zalžu a chci ať žárlí. “Chodím se Zbyňkem.” Podívá se na mě. “Co?” Lekne se! “Líbá líp než ta!” A máš to! “Chci se převléct, odejdi, jo?!” Převléknu se a jdu si lehnout i přes to, že tady je návštěva. Pustím si televizi, kde probíhá druhá řada SUPER STAR. Potom si ještě pustím můj nej film Snowborďáky. Dívám se i s bráchou u mě v pokoji. Pak usnu.

Pondělí 17. ledna 2005

Co to poslední dobou je? Kdo se mi vlastně líbí? Tak to jsou první otázky po ránu. Mě se tak nechce do školy. Oblíknu se, učešu a namaluju. Dneska jsem dostala kapesné, že bych si udělala radost a konečně si něco koupila? Už mi dochází kredo, ne chtělo by to nové oblečení. Jo, po škole zajdu s Dendou nakupovat! To už je tolik hodin? Za pět minut mi jede autobus Ještě musím vzít CD pro Niku. Nika je moje sestřenice a zároveň moje kámoška. Tak, tak stihnu autobus, kde mě Nika čeká. “Čau, mám pro tebe to CD.” Řeknu ji hned, když ji vidím. “Čus, Kako jak pak se máš a co Lukáš?” Kako mi říká už od malička, kterého Lukáše mysli? “No, jde to, ale dře to, který Lukáš?” Zeptám se pro zichr. “No ten co jsi mu dala toho plyšového méďu.” Jo to jsem Vám zapomněla říct. Lukášovi ze školy jsem dala plyšáka. Byl to takovej trapas! Věděla to hned celá škola. “Zpívám s ním na školní akademii, prý se mu líbím.” Nika o akademii ještě neví, a tak ji všechno říkám až do detailů. “Ty se máš, zpíváš, tančíš a máš každého kluka na kterého si ukážeš.” To asi ne, hned si vzpomenu na toho z brusláku co měl mikinu “87”. “No jasně! Jenže toho koho chci já tak ten nechce mě.” Za chvíli už vystupuji a přesedám. Dojedu ke škole a už vidím Denisu. “Čauky berušo!! Jako fajn s tím bruslákem, já myslela, že tě zabiju! Zrovna jsem tam měla i Puskina a to se nestává tak často!” Hned ji všechno říkám i přesto, že jsem s ní mluvila po telefonu. “Tak to jo! A co Pavel?” To bych taky chtěla vědět. “Nevím, nemám jeho číslo.” Zesmutním. “To neřeš, vždyť teď máš obrovskou šanci u Lukáše.! To určitě. Vždyť ani neví jak se jmenuju, říká mi Šárko. “Já jsem byla v sobotu s Lukášem z tábora v kině, ale druhý den mi řekl, že je to jen úlet.” Ach ho, já ji zase řeknu všechno. “To je kretén, kašli na něho!” Vždyť už to zkouším dost dlouho. To ale nejde! Proč? Protože ho LOVE, MOC! “Pojď už ať potkáme ty naše MILÁČKY!” Myslí tím Patrika a Lukáše. Pomalu jdeme. Přezujeme se v šatně a jako obvykle se podíváme do jejich třídy. Ani jeden tam není, jak to? Pomalu jdeme do bufetu, koupit bagety. No jasně! Hrajou pinec. Když jdeme kolem nich, Ondra do mě trefí balónek. “Hej!” Zaječím na něj. Lukáš, Patrik, Ondra i Denisa vybuchnou smíchy. Ondra je Lukášův spolužák a bydlí kousek od Dendy. Je starší než já a o dvě hlavy menší než já a to už je co říct, protože jsem nejmenší ze třídy. Po chvíli se taky začnu smát. Vyjdeme do třídy a tam stojí paní učitelka z hudebky. “Holky pojďte nahoru, budeme nacvičovat, umíte ty texty?” No tož potěš! Úplně jsem na to zapomněla. “No já jsem se musela učit, tak jsem to nestihla.” Hodí na mne vražedný pohled. “No tak dneska ještě s papírem,.” UFF. “Zajděte do 8.B pro ně.” Neee!!! Tak to nedám. “Oni hrajou pinec.” Pomalu odchází a ještě prohodí ať tam zajdeme. Sejdeme zase dolů. Denisa řekne ať jim to řeknu já. Tak jo no. “Máte jít zkoušet.” Prohodím, otočím se a jdu zase nahoru. “Počkejte na nás!” Cože? Oni chtějí ať počkáme? Zastavíme se a otočíme. Lukáš se na mě usměje. “Umíš ty texty, Kláro? Zeptá se. “Ne.” Odpovím hned. “Ty jo?” Zeptám se, aby nenastalo trapné ticho. “No, jenom ten duet s tebou!” Tak to jo “Máš kluka?” Zeptá se mě Patrik. “Jak se to vezme, ne nemám.” Proč se zeptal? Podívá se na Lukáše. “Ty máš holku?” Prohodí Denisa. “Kdo?” Zeptá se Lukáš. “Oba.” A tak kecáme dál. Najednou se držím za ruku s Lukášem a Denda a s Patrikem. Už stojíme v hudebně a začínáme se rozezpívávat. Začínáme písní Veď mě dál, Hvězdy a Super Star. Je to celkem sranda a je to místo česáku a těláku. Na matiku už se musíme vrátit. No to je fakt super! Co to má na sobě (učitelka). Přišla do třídy ve fialové sukni a holinkách a ještě k tomu ji vylézá prso! “Horší to být nemohlo?” Řeknu jen tak trošičku hlasitěji, ona se a mne podívá a já zčervenám. Třída se směje, já nechtěla ať to slyší. Smůla. Hodina se vleče a já už se těším na Lukáše. O přestávce prý máme přít na pinec. “Služba smaže tabuli.” Už zase nás buzeruje. “Kdo je služba?” Zeptá se. “Vy!” Odpovím. “Cože? Asi jsem špatně slyšela, Holubová!” Ne neslyšela špatně. “Vy to popíšete a já abych to mazala!” Stoupnu si a jdu k tabuli. Vezmu hadr a začnu mazat “na sucho”. Pak to všechno třepu. Ona začne kašlat. Vezme si z mojí hromádky žákovskou knížku a napíše mi poznámku přes čtyři řádky. “Neustále vyrušuje, nevhodné chování... atd.” Jak já ji nesnáším. Ještě, že už zvoní. S Dendou si vezmeme batohy, protože poslední dobou se u nás ve třídě hraje tzv. schovka. Spíš kdo najde vyhrává. To je tak, že Aneta a spol vezmou všechny věci a schovávají je po třídě. Scházíme po schodech dolů. “Čau.” Řeknu Lukášovi a dáme si pusu. Dlouho jsme se neviděli. Celých 45 minut. Jak bez něho usnu?! Denisa si povídá s Patrikem a my se ještě pořád líbáme. Je úplně skvělý! Přestávka utekla rychle, ale máme supla z chemie. Ředitel tady není, a tak nás spojují s různými třídami. Máme jít do 9.C. Tam jsou samé buzny, do 8.B jde Eva a Lenka, největší šprtky ze třídy. “Evo, nechtěly by jste si to s náma vyměnit? Prosím!” Ptá se Denisa. A jako proč?” Zeptá se Lenka a začne trapčit. “Nemáš to jedno? Za chvíli ti to někdo řekne.” Přemlouváme ji. “No tak jo!” Odpoví Eva. Ona je celkem v klidu narozdíl od Leny. Oni mají konverzaci z francouzštiny. Patrik i Lukáš se učí už čtyři roky fráninu. My s Dendou ji máme letos pátý rok. Dělají téma “SEX”. To jsme taky loni dělali. Jsem zvědavá co si ti dva připravili. Z frániny máme učitele, který má 25 a je úplně v klidu. Učí ještě tělák. Můžeme mluvit dost otevřeně, ale francouzsky. Začne na mě mluvit. “Klára, ty umíš nejen francouzsky mluvit, ale i dávat polibky.” Podívá se na mě a já jsem z toho docela vyjukaná. Říkám si, že jsem to asi špatně přeložila, jenže celá třída (jejich) se směje a dívá se střídavě na mne a na Lukáše. Že jsem tu vůbec lezla. “Usměju se a ze srandy prohodím francouzskou větu, kterou jsem přeložila už doma, když jsem dělala tu kompozici. “Francouzský polibek patří k sexu a taky k lásce.” Lukáš asi nepochopil. Denisa a Patrik se nedokážou udržet v klidu. Ale on je ten smích přejde hned za další větou. “Se zeptejte Denisy a Patrika.” Hmmm... Hahaha... “Já vím, už se o této čtverce baví celá sborovna.” Řekne učitel. Je to dobré, že je tak v klidu a bere to ze srandy a máme dost vybavenou zásobou slov. Fránina mi nedělá takové problémy jako anglina a španělština. To jsou další jazyky, které se snažím ovládat. Jsem docela chytrá hlavička na jazyky. Na to že bydlím v ČR, narodila se na Slovensku a děda je Polák, tak je to celkem mix rodiny. Umím tím pádem šest jazyků a na střední mi přibude němčina. Lukáš i Patrik mají z kompozičky za jedna. Psali to dost v drsném podání. Jestli je to s něma tak i ve skutečnosti tak to potěš. O přestávce se smějeme tomu co mi řekl učitel. No a už se to žene celou školou, dokonce i Lenka s Evou to ví. Máme poslední hodinu a pak hurá oběd. Máme volnou hodinu a jdeme s Dendou do klubu, Lukáš si jde odnést věci a příjde až na odpolední. My si teď uvědomíme, že musíme připravit školní časopis, který připravujeme my dvě. Takže jdeme do školy pro bednu s dotazy. Sedneme si do počítačové učebny a otevřeme e-mail. “Jak dlouho chodíte s Patrikem a Lukášem?” To jsou trapné otázky. Fajn. Už máme jednu rubriku. Teďka si dáme pár měsíce. Skoro vždycky vyhrál Michal a Nikola, teď to bude spíš Michal a Martina no, ale už když to vidím tak to bude Denda a Patrik, nebo já a Lukáš. Vždyť jsem to říkala. První místo Denda s Patrikem, na druhé já a Lukáš a třetí Michal a Martina. Je to tu celkem sranda. Máme neomezeně internet zdarma. To nemá každý. Ale teď už nám začínají odpoledka. Máme pěstitelky a to je fakt nuda! Ještě, že máme tak skvělou učitelku, která nás vytáhne na zkoušení. Je to celkem prdel, když jsou tu ti dva. Zkoušíme různé kreace na duety, sóla i na top 10, top 5. No mi to vůbec nejde, neumí se vžít do noty Šárky. Kdybych tak zpívala Anetu tak už je to za mnou. A to už příští týden jedeme na čisto pře celou školou. To bude trapas.Konečně jsme dozkoušeli. Rozloučím se, se svým miláčkem a jedu na rehabilitace. Poslední dobou mám problémy se zády. Potkám tam novou holku, jmenuje se Hanka je stejně stará jako já. Mám tady cvičení na záda a pak bazén. Je tu docela sranda. Je tu jeden kluk a celkem po mě jede. Blbneme ve vodě. Pak mám ještě FIT centrum. Je to dost mazec být v posilovně a makat na sobě. Je půl osmé a konečně jsem se dostala domů. První stanoviště je lednička. “Čau ségra!” Slyším brášku. “Čauky.” Odpovím s dobrou náladou. “Hledal tě tu Lukáš!” Cože, on ví kde bydlím? “A říkal něco?” Podívám se na něj a pomalu se převlíkám. “Ať za ním zajedeš do Vávrovic.” Jaj. On myslel toho! A já myslím na broučka. “Tak to má smůlu, mám kluka.” Se mu přece nebudu doprošovat! “Ségra co kdyby jsme si pustili nějaký film?” To je dobrý nápad. Ale měla bych se učit. Vůbec mi to poslední dobou nemyslí. Myslím jen na synky. Ale to mi nevadí. “Co tam dáme?” Zeptám se. “Hlavně ne Snowborďáky.” Ty už jsem viděla snad stokrát. “Já tam pustím Nebezpečné známosti 3, jo?” To máme nový film a ještě jsem ho neviděla. “Jo.” Ten film byl dost Good. Už si půjdu lehnout po dnešku jsem dost utahaná. Takže dobrou.

Úterý 18. leden 2005

Dobré ráno! Hurá škola! Hurá Lukáš! Ve škole mě zase učitelka vytáhne z hodiny, zase zkouší mě! Pořád dokola slyším ty tóny. Celá škola ví, že chodím s Lukášem. Včera jsem to nějak nestihla na ty nákupy a dneska to asi taky nepůjde opět mám rehabky a pak ještě trénink a chci si jít zatančit do tělocvičny. Já totiž osmý rok chodím do mažoretek a do baletu. Do tělocvičny ale nechodím kvůli ani jednoho z těchto dvou sportů. Ráda tančím HIP HOP, break a takovéhle tance. Jezdím po soutěžích a některé vyhrávám. Nechci se chlubit, ale sestavy si dělám úplně sama! Ve škole bylo celkem dusno. Třídní řešil včerejší matiku. Hm, co se dá dělat. Ze školy jdu hned na cvičení a do mažor. Pak si ještě hoďku a půl cvičím novou sestavu na skladbu BUSTED – zpívá ji Sámer Issa. Je to celkem pěkné, teda mi se to líbí. Cvičím v tělocvičně střední zemědělské školy. Občas mi to zaplatí rodič, nebo dostanu poukaz na určité hodiny, když vyhraju. Je to jeden ze způsobů jak se odreagovat. Večer jsem ještě domluvená s bráchou, že půjdeme na sqosh a na pivko. Když se vrátím domů, tak se ještě učím na písemku z rodinky a pár textů co si ještě pletu. Vůbec mi to neleze do hlavy. Před spaním si ještě pustím Kameňáka ať se zasměju :-)!

Středa 19. ledna 2005

Ach jo, mě se tak nechce vstávat a už vůbec se mi nechce do školy. Ještě navíc dneska vychází školní časopis a ta je do detailů napsáno jak to je mezi mnou a Lukášem. První hodinu máme angličtinu tak to asi bulnu. Půjdu k doktorce, že mám něco s nohou a to je vlastně i pravda, včera jsem si asi zvrtla kotník, když jsem tančila. Hm, řekla mi, že to je jen namožené a dala mi to do nějakého obvazu. Už mi zvoní mobil. “Čauky, ty jsi nemocná? Kde jsi?” To je Lukáš. “Já už jdu do školy, nechtělo se mi na anglinu a byla jsem u doktora.” On má o mě strach? Miluju ho! “Stejně se zkouší na akademii.” Super takže příjdu i o matiku. “Jo já už jdu, pá.” Rozloučím se a klušu do školy, ta noha mě už ani nebolí. “Ahojky pusko.” Řeknu hned když jdu do učebny hudební výchovy. “Dobrý den, paní učitelko, já jsem byla u lékaře.” Oznámím ji. “Dobře, máš omluvenku?” Kruci, já zapomněla na razítko. “Já ji donesu zítra.” Hups. Něco píše do knihy. “Dobře, posaď se třeba vedle Martiny.” Cože? Ona se zbláznila? Marinu nesnáším! Už nechodí s Michalem, říkal, že ho to s ní už nebaví :-)! Dobře jí tak! “Nemohla bych..” Nenechá mě ani domluvit. “Ne, nemohla!” Zarazí mě! Co jsem ji udělala? Asi nechce ať sedím s Lukášem. Ne to nebude tím, protože Denda sedí s Patrikem. “Bych si sednout s Lukášem?” Lukáš se na mě podívá. “My nebudeme rušit.” Přesvědčuje ji. “No, ale potichu.” Jo, konečně mu můžu dát pusku. “Něco jste slíbili!” Hned nás napomene. “Radši mi tu pojďte předvést ten váš duet.” Chytneme se za ruku a když začne hrát hudba dáme si pusu a pak začneme zpívat. “Dobré, ale chtělo by to víc vyřvat Kláro.” Jo pokusím se. “Tak to zkuste ještě jednou!” Hm, jako fajn. Znovu začneme zpívat, já ho miluju! Kdyby jste věděli jak! On je sladký a ještě, když se na mě dívá těma jeho očkama. “To je ono!” Konečně mě pochválí! Zvoní!!! “Máte přestávku.” Super! Chytíme se za ruce, celou dobu si povídáme a líbáme se. Sejdeme dolů k pinpongovým stolům, kde sedí kluci občas hrajou. Příjde k nám nějaký prcek a ptá se mě jak to s Lukášem můžu vydržet. “Vypadni Karle!” Řekne Lukáš. No jasně je to jeho brácha. Všichni se válej smíchy. Teď mě něco napadlo. Jsem génius! A to jsem blondýna. Nikomu nic neřeknu a uteču. “Co je? Kam jdeš Kláro?!” Volá na mě Patrik. “Já příjdu!” Zaklepu na dveře ředitelny. “Dále.” Slyším pana ředitelka. Vejdu. “Dobrý den.” Pozdravím. Ředitel říká, že jsme jeho nejoblíbenější třída i když jsme na škola za ty nejhorší. A navíc dá na mě a na Denisu. “Pane řediteli? Nemohli by jsme jako školní časopis udělat diskotéku?” Vykulí oči. “A kde?” Že by souhlas? V jídelně, v pátek?” No nevím jestli to stihneme. “No dobře ale maximálně od pěti do desíti. To jo. “Můžeme si půjčit aparaturu ze školy?” Tak to nedávám. “Stáhnu vám písničky, které si napíšete na seznam a dám vám tam tu aparaturu s počítačem i s osvětlením. Jen si sežeňte DJ. V pátek to máte se vším všudy.” Super zbožňuji ho. “Děkuji za sebe i za všechny co se zúčastní.” Kdyby takový byli všichni učitelé, tak se do školy klidně nastěhuji. “A neblbni s Lukášem.” Tak to je super už to ví i ředitel. Seběhnu shody a už jsem u Lukáše. “Co je? Chytlo tě sraní? Nebo co?” Zeptá se Denda. “V pátek je v jídelně diskotéka.” Oni se smějou. “Jo a já jsem bůh sexu.” Vtipkuje Patrik. “Tak do něj máš daleko! To má Lukáš do něj blíž.” Chytne mě a začne mě lechtat. Pomalu jdeme zase zpátky, protože bude zvonit. Jakmile začne hodina v rozhlase slyšíme pana ředitela. “V pátek, se bude konat školní diskotéka. Zájemci se napíši na nástěnku. Mohou přít i žáci od sedmých do devátých tříd. Informace na nástěnce.” Tak a teď už jenom ten seznam skladeb. “Jak jsi to udělala?” Špitne Denda. “To víš. Musíš se ještě hodně učit. A vy jste mi nevěřili.” A má to i s úroky. “Soráč!” Sepíšu od ploužáčků po nejrychlejší písně, od každého trocha. O přestávce mu to donesu. Po škole jdeme s Dendou a klukama nakupovat. Je to sranda v kabince zkouším kalhoty za kalhoty a tričko za tričkem. Lukáš mi řek, že mi nejvíc sluší oranžová. Takže jsem si koupila oranžové tričko a džíny. Vypadám celkem dobře. Musím už jít do baletu. Nacvičujeme na koncert. Po tréninku jdu domů. “Čau!” No to nikdo není doma? Super. “Jsme u tety. Přijedeme kolem desáté hodiny.” Fajn! Zapnu rádio a ležím a poslouchám přitom nějak usnu.

Čtvrtek 20. ledna 2005

Vypuklo šílenství diskotéka. Jdeme po chodbě a jenom slyším. “Co si vezmu na sebe?” To jsou fakt kozy! “Myslíš, že se budu Michalovi líbit?” Takových rozhovorů na chodbě je. Na nástěnce je už napsáno tolik lidí! Přemlouváme i kluky. Jo bude to sranda. Máme češtinu, našeho třídního. “Zítra k nám příjde nová žákyně. Jmenuje se Vanessa. Byl bych rád, kdyby šla v pátek s vámi na tu diskotéku a aby jste ji brali do kolektivu a to všichni.” Tak to už je vrchol. Do třídy k nám příjde nějaká Vanessa a už musí jít na diskotéku. Skvělé. “Klára a Denisa ji vezmou sebou.” Nééé!!! “Co?” To snad není pravda. Proč zrovna my? Bude jenom překážet. “Jste redaktorky časopisu, diskotéka byl váš nápad a tečka. Příjde ve dvě do počítačové učebny.” Super. Ještě, že už zvoní. Sejdeme dolů. Máme vražedný pohled. “Co je?” Zeptá se Lukáš. “Budeme mít novou spolužačku” Začnu. “Vanessu a zítra musí jít s náma.” Odpoví Denda. “Tak to jako bude vopruzovat?” Zeptá se Patrik. “Jo!” Štěknu. “Mám nápad vezmeme Ondise.” Pronese Lukáš. “To aby si vzal židličku.” Dělají si z něj srandu. Čtvrtek uteče rychle. Jdeme na oběd a pak do počítačové třídy. Tam už stojí hnědooká holka, která má vlasy až do pasu. Kluci se na ni dívají jako by viděli holku poprvé. Celkem mě to žere. Je pěkná. Dám Lukimu pusu, to aby jí bylo jasné, že je zadaný a že je jenom můj. “Ahoj já jsem Klára, tohle je můj kluk Lukáš!” Ty vlasy ji opravdu závidím. “Čau, já jsem Denisa a to je můj kluk Patrik.” Ach jo. “Ahoj, jsem Vanessa.” S Dendou ji vraždíme pohledem. “Od těch se drž daleko, holka.” Informuje ji Denda. My tři se začneme smát. “Takže zítra ve třídě. Čau.” Řekne ta namyšlená koza. “Nazdar.” Odvětvíme s Dendou společně. To ji nemohli svěřit Anetě? Náramně by zapadla do té její partičky. “A kde máme třídu?” Zeptá se. Ona naotravuje. “Tak pojď, provedeme tě po škole.” Ukážeme ji naši třídu, všechny učebny, bufet a zakončíme u sborovny, kde visí fotky tříd. “Tohle je naše třída.” Ukážu ji. Celkem jsme se s ní začali bavit. Na pokec je docela dobrá a líbí se jí Michal. To bylo celkem jasné. Tak a už víme jak se Vanessi zítra večer zbavit. “Já už musím jít, mám modeling.” Vanessa je hubená, má dlouhé štíhlé nohy. Doufám, že se Michalovi bude líbit. A jestli ne? Tak nevím. “Ahoj, zítra.” Konečně odešla. Není zase tak špatná. Prostě si budu muset Lukáše pohlídat, protože z ní nespustil oči. Vanessa už měla patnáct a prý už spala i se svým bývalým klukem. Rozešli se, protože se Vanessa odstěhovala a byla z toho docela špatná. Chce si najít co nejrychleji kluka, který ji bude mít rád a na všechno co bylo chce zapomenout. “Pá zlatíčko, mějte se hezky, musím na trénink, už tak jdu pozdě, pá puso!” A už spěchám na trolejbus. Na zastávce stojí Vanessa. Nějak se dáme do řečí a jedeme spolu až do města. “Máš pěkného kluka, i Denisa.” To vím, co tím chce říct? “Dík.” Povídáme si dál a po chvíli příjde na řadu i téma jestli má Michal holku. Řeknu ji, že se rozešel s Martinou a že chodil s Nikolou. Myslím, že by ti dva šli i dohromady. Po tréninku si jdu ještě zatančit. Tu novou sestavu už mám celou. Před sedmou jsem doma, vytáhnu si učení. “Čau mami, čau tati.” Ale opět nikdo nikde. Vejdu do pokoje a brácha chatuje na netu. “Čus, kde jsou naši?” Teď mě napadá. “Brácha máš holku?” Podívá se na mě. “Jsou v Kyleškách.” No jo, ale co kdyby šel zítra se mnou. “Co máš zítra v plánu od pěti do desíti?” Michal totiž s holkou dlouho nevydrží, je to ještě děcko. “Chtěl jsem jít na bruslák.” Kruci! Vždyť jsem domluvená s Pavlem! Tak to bude dojeb. “A nešel by jsi na školní pařbu?” Proč se ten blbeček směje? “Mám pro tebe holku, jmenuje se Vanessa.” Jsem blondýna? Tím uvažováním moc nevím. “Kolik ji je? Třináct?” To je kretén. “Má patnáct, je to moje nová spolužačka. Přistěhovala se z Prahy a dělá modeling.” To musí klapnout. “Je pěkná?” Super, to půjde. “Jo, má hnědé oči, vlasy až do pasu, štíhlá a vysoká.” Docela rozmazlená a zazobaná. To mu ale neřeknu, ještě by couvl. “Tak jo.” Skvělý, miluju svého brášku. Večer se dívám na bednu a jdu spinkat.

Pátek 21. ledna

Hurá, je pátek. Dneska zkalíme. Ještě koupit nějaké alko. Bude hlína. “Zduř!” Tak tohle je můj způsob zdravení. V jídelně je zase Kajka s Dendou. “Čau! Dneska máme poslední zkoušku!” To je fakt, v pondělí vystupujeme před celou školou. “No to bude!” Začnu se chlamat. “Těšíš se na večer?” Já brutálně moc! Akorát mě žere to s tím Pavlem. Dneska jsme celý den zpívali. Byla to celkem pruda. A asi nevím jak to dopadlo s Vanessou. Denda u nás spí. Hned ze školy jdeme k nám. Koupily jsme si barvy na vlasy a budeme si ještě barvit hlavu. Denisa má černé vlasy, prostředek jsem ji nabarvila na červeno, pak kousek do oranžova a konečky má masakr blond. Je to férové! A má to dost pěkné. Já mám červené konečky a jelikož mám podkovu, spodek mám vyholený a tak jsem ho nabarvila na černo! Je to dost good. Dokonce i bráchovi se to líbí. On už se těší na Vanessu. Tak jsem zvědavá jak to dopadne. Ve čtyři už jedeme do Kateřinek. Po cestě jdeme ještě k Lukášovi, jak jsme se domluvili. Tam už je Patrik, Michal a Ondis. “Čus!” Dám si pusu s Lukášem. “Jak to dopadlo ve třídě s Vanessou?” Zeptám se Michala, který dneska nezkoušel, je nějaký nachlazený a písničky už umí. “Sedí sama v poslední lavici.” Heh! To jo, jak to, že s ní nesedí Aneta nebo Ivona? Hm?! “Líbíš se jí!” Prohodí Patrik. “Tak to má blbé, je úplně trapná.” Tomáš nás čeká u jídelny. Šel si ještě zakouřit. Sebou máme víno a rum. Jsem domluvená s Lenkou, že se Pavla zeptá na číslo a pak mi napíše. Protože dvě věci najednou nestihám. A bylo by blbé na tu pařbu nechodit a navíc je tu Lukáš. Pomalu dojdeme k jídelně. Tam stojí Tom s Vanessou. Ještě asi nepochopil, že je chceme dát dohromady. Brácha chce covnout. Vejdeme dovnitř a tam už je fakt dost dobré osvětlení a dobrá hudba. Nějak to tady tuhne. Patrik si až moc všímá Vanessy a to Denisa využije chvíly, kdy je Tom sám. Dendě se brácha vždycky líbil. Nééé. Všechno je pokažené! Patrik se líbá se Vanessou a Denisa s Tomem. Že jsme tu chodili. Jsem z toho nějaká divná, nemám chuť na nic. Je mi jedno co dělá Lukáš! Nemá to cenu když moje NK už nechodí s Patrikem. “Lukáši, nemá to cenu, je to všechno v prdeli!” Podívám se na něj a rozbrečím se. On odejde. Celý večer je pokažený. Proč to takhle dopadlo? Nesnáším Vanessu. Proč nezůstala v Praze a přijela do takové díry jako je Opava? “Brácha, docházím.” Rozloučím se a odejdu domů. To zase bude ve škole zmatku. A jak dopadne akademie? V jedenáct příjde brášin s Denisou. Říká mi co se ještě všechno stalo. AHOJ, JA JSEM PAVEL Z BRUSLAKU JESTLI VIS KTERY TAK MI NAPIS PA! Super napsal mi. Že bych si začala něco s Pavlem? Píšeme si o všem možném, má šestnáct a je v prváku na podnikatelce. Cože? Na PODNIKATELCE?! “Tome, neznáš Pavla Hona?” Protože Tom je taky na podnikatelce. “Jo, já s ním sedím, proč?” Cože? To jako fakt? “Jenom se ptám.” Fakt spolu sedí. Pavel mi píše, že o mě brácha často mluví a zítra příjde k nám. Denda s Tomem chodí a Vanessa s Patrikem. Stejně za všechno může ona! Věděla to a to ji Denisa varovala. Počkej, čeká tě peklo Vanesso! Kvůli ní jsem se rozešla s Lukášem, fňuk! No jo, ale nemám ji co vyčítat. Lukáš za nic nemůže a já už teď kutím do Pavla. Co to se mnou je? …