Koncert,pocit

KOncert,pocit. Pocit je krásný ,někdy nebezpečný pocit je radost,smutek i strach. Pocit je chci,jindy zas nechci potěšení,láska nebo modrá páska, či lásky krach. Nakreslí ho pokaždé jinak, stejný obraz nikdy nebude, tak jak se cítí,každý v sobě, někdy mám v duši prázdno, tak jako v hrobě. Někdy prázdno,jindy veselo, životu by se to asi líbilo. Soulad a souznění , kdo zvony rozezní? Zvony v mém srdci,možná i svatební? Snad \"pouze\"zvony štěstí a možná zvony života, ach to je lopota,to je lopota. Co dřiny to je,hodit se do klidu, když srdce se zblázní, nejlepší je pustit se do básní. Láska je slunce rozlité do světa, láska je naplnění z největších hlubin života. Láska je smích,láska je žal, kdo by se jí na chvilku bál? Samoty se bojí,každý jeden z nás, moc špatně se hojí,rána v srdci zas. Nota k notě sedá do zápisu, jak písmenko k písmenku v názvu do nádpisu. Symbióza,soulad noty v sobě hrají, nota notu honí a pak si posedají. Objeví se tón a za ním další trilka, to co mistři hrají, mi přijde jako chvilka. Hráli dlouho,hráli krásně, až inspirují mě skládat tyto básně. Oratórium,po té kantáta připadám si náhle hudbou zakletá. Nebudou tak krásné, jako ta hudba, ty moje, prokleté básně. Až ze srdce mám třásně. Proužek po proužku mi život srdce stříhá do rakve si pak mé srdce,třásně líhá. Rozervaná na kusy moje duše je, srdce v rakvi pláče a duše už nehraje. Tak skonal život můj, srdce se mi nějak rozdalo. Duše umřela mi, co se mnou se stalo? Je to hezký pocit necítit bolest,žal jako by tygr právě za mě řval.