Scházíš mi, Úzkost

Scházíš mi. Slunce už nesvítí na tvojí tvář zůstala tu po tobě jen krásná zář. Sílu mi dává, ne však zapomenout na tvoji duši, čistou a něžnou. Tvá ústa uměla někdy i pálit, když´s do nich musela pravdu svou halit. Moc mi tu scházíš, za tebou je mi smutno! Vím,že žít bez tebe je tu též nutno a je smutno,smutno,smutno. Úzkost. Úzkost a tíseň na chlebu plíseň. K úzkosti žal, každej se bál. Tíseň moc svíravá bolest je zdlouhavá a starost s tím zžíravá. Slzy pak sami začnou mi téct hrdlo se sevře a zaťatou pěst! Kdo někdy brečel, sám nejlíp ví, jak strašně bolí zabitá čest! Co člověku v duši bolí, jak když vás někdo přetáhne holí? Co člověku v duši hoří? Láska co v popel se změnila a padla na zem a člověka zranila. Zabitá čest lásky kořen jest. Bolí a pálí do stínů halí.