Odpuštění

Odpuštění. Odpusť mi živote,že tebou mrhám, odpusť,že srdce na kusy trhám. Nezlob se pro mou lásku zmizelou, na pivo chodim s Terezou. Odpusť,jak sedím tu a slza kane, čekám co ještě se mi stane. Ptám se tě proč zkoušíš mne? umřít chci,však se to stane! Odpusť mi ty černé myšlenky, že nemám žádné milenky, milenců tucet zase mám, kampak je asi schovávám. Odpusť mi prosím živote, co visíš tady na plotě, zničený, potrhaný, cáry z tebe jsou s jiným si ten můj nespletou. Promiň jak píšu tyto řádky, vrací se mi všechno zpátky. Na prsou úzkost, žal mám v duši, jak to těm potvorám pospolu sluší. Loučím se,sotva dechu popadám do propasti se náhle propadám. Už je mi dobře,dopadla jsem, nic mě už nebolí,nebyl to sen. Zhora se dívám na lidičky, co nesou si svoje života konvičky. živou vodou si je pokropí, opatrně,ať je neutopí. S anděli si mohu povídat, mě se chce ještě umírat. Sama tu nejsem,ale cítím se tak. Přišel velký černý mrak. Ten spláchl mou duši z nebes dolů, nechce se uvěřit hloupému slovu. Duše má zkropila záhony kytek, někdo je otrhá,druhý má svátek. Tak já jsem zmizela, nezbylo nic, plakat sem nechtěla, kdo by dal víc.