Pohádka o Alence a štěňátku.

Jako každá pohádka,i tato začne tím starým známým,
bylo nebylo?Tak děti,hezky se posaďte,pohodlně,a
poslouchejte.
Byla nebyla jednou jedna holčička.Měla své štěňátko
a o to se starala.Dávala mu jídlo,měnila v misce vodu
a chodila s ním na procházky.Co se Vám ale děti nestalo.
             Jednou na procházce potkali koťátko,malé
kočičí miminko.
"Copak se ti stalo kočičko?Kde máš maminku?"
Koťátko se rozplakalo a začalo vyprávět.Jak se soustře-
dilo na to vyprávění,dočista přestalo i plakat.
"Menuju se Míca,říkají mi tak.šla jsem se jen trochu projít
a najednou tu není ani maminka,ani bráška,ani náš pěkný
dvoreček.Už maminku asi nikdy neuvidím."
"Ale nezoufej Míco!Pokud se nemílím,nedaleko je statek
a bydlí tam kamarádka Evička a ta říkala ve škole,že se
jim narodila dvě koťátka.Ta tě jistě hledá."
"Tak honem,mám taky pěkně velký hlad,"povídala Micinka.
               A tak se cestou mezi poli rozléhalo
veselé zpívání:"šli panenky silnicí,silnicí,potkali je ..."
A něž písničku dozpívali,stáli před statkem.Vešli do dvora
a Maruška volala:"Evičko,kde si?Přivedla sem Micinku."
Najednou se přiřítila Evička a povídá s uslzenýma
očima:"Hurá!!!!!Micinka se našla.Ahoj Maruško,kde byla?
Musíš mi to vše vyprávět.Moc ti děkuju a tady máš něco
na zub."
Vyndala z kapsy zástěry lízátko a podala jej Marušce.
"Děkuju,jsi moc hodná,že si ji přivedla.Já mám takovou
radost."
A dala z té velké radosti Marušce pusu.
"Tak a už honem povídej."
"No šla jsem se tady s Míšou projít a na cestě jsme
našli tohle uplakané koťátko.Nevěděla odkud je,ale
já si vzpoměla,jak si ve třídě mluvila o koťatech,které
se Vám narodili.Navíc to bylo blízko vašeho statku,tak
jsme to zkusili u tebe."
"To je moc príma,pojď se mnou."Evička vzala koťátko,s
kterým se mazlila.Zašli do stodoli a tam byla Mourynka
se Zrzkem,bráškou Micinky.Mourynka vstala a šla přivítat
tu malou tulačku:"Tak ses nám vrátila,ty tulačko jedna.
Zasloužila bys pětadvacet na zadek!"Dodala kočičí maminka
přísně.Pak se ale rozplakala samou radostí,že jsou zase
všichni pohromadě a Micinka se vrátila živá a zdravá.
      A tak místo výprasku jí maminka důležitě olízla na hlavičce
a očichala jí.Pak si lehla a nechala Micinku v klidu se
najíst mlíčka.Ony totiž kočičí miminka,když jsou malinká,
tak jako naše lidská nekoušou,ale jenom pijí mléko.Teprve,
když povyrostou začnou jíst i jídlo pro dospělé kočky. 
To bývá tak dva měsíce po narození,když vidí.Ony se také
koťátka rodí slepá a tak jsou na mamince stále nablízku.
Jakmile usnou,většinou po jídle,maminka se jde najíst
sama a honem zase k miminkům.Tak a zazvonil zvonec a
pohádky je konec.               

---