VYZNÁNÍ

Ty propité noci už
nejsou mým příběhem
pořád to samé bloudění
hnání se kamsi
a záhadná slepota
to už není můj život
hnít v přístavní knajpě
zvedám kotvy a arrivederci
rodná pustino!
sbohem matko
mého ztraceného dětství
jak je smutné když
se tě vzdávám
a všech tvých radostných hříchů
a jejich vidin
však pro krásu větší
neb mně učarovala krása oceánu
v němž se odráží
nebeské království
v celé své velikosti.

A lásky které tam na zemi
rády zanikají
jedna za druhou
ty nechci! a místo nich
stojím jen o jednu
jedinou!
svojí ženu
co mě doprovází na mých cestách
jak mořský vítr mojí loď
když spolu křižujeme
boží oceán
věčnosti
už nechceme
už nestojíme o pomíjivé krásy světa
o pouta času
když milujem na věky
v pánu
na širém oceánu!

---