KaZ#6

Až své ideály položím na oltář obětování bohům,

Snad s důvěrou v odměnu:lepší budoucnost!

Až chaosu přidělím normované pravidla

Pro pocit vlády nad prostorem kolem sebe;

Až opustím myšlenky, co chtěl jsem uskutečnit,

Abych mohl stát se jedním z davu, a konečně si už s vámi rozuměl.

Až stanu se člověkem nevšední všednosti

A touhu s vámi žít vrátí mi zdravý chtíč předků;

Až přestanu přemýšlet v opilosti

-stavu nevědomí společenských předsudků;

Až přestanu si užívat samotu, slepotu, nevinnost...

A začnu si myslet, že politikou vyřešíme naši hlavní vinu: Lidskost.

Až opustím myšlenky, co chtěl jsem uskutečnit,

A stanu se jedním z davu, abych si už konečně s vámi rozuměl.

Pak s růžovými brýlemi budu chodit a usmívat se do konce života.

Nejprv se ale budu muset zbavit svědomí.

Pocitu viny, za křivdy které jsem jenom pozoroval.

Protože na modré planetě vládne závist z moci.