plotem

Kdo naučí mou duši smát se?

Kdo poručil v lese mém ty stromy zkácet?

Jak hledat mám,

když velký prostor do nikam

mi cestu poručí?

Kdo podá rámě a ne náručí

mi slzy utírat chce?

Cche, jak nechutné a ubohé!

Budeš snad milovat čeho bojíš se?

Budeš mluvit o hrdosti - o výšce???

NECHCI, NEBUDU   A  NIKDY nebudu tím plotem,

o který se člověk opře a pak do něj kopne.

Nevím, kdo naučí mou duši se smát.

Nechci, NEBUDU se na to znovu ptát.

Počkám, snad časem nezrezaví můj plot

ze dřeva, snad nezkopou ho do němot...

A pak někdo chytrý zeptá se mě,

proč stojím, jak kůl v plotě.

Řeknu, víte já nejsem jen jeden kůl,

já jsem celý plot z těch stromů ,

co v mém lese stály,

to rovné tvrdé ohrazení v nekonečné řadě dlouhé 

ze mě lidé udělali.