Země za stromy - Prolog

Nehledáme jiné světy. Hledáme zrcadla.

Zeta Reticuli v souhvězdí Reticulum je sedm miliard let stará dvojhvězda vzdálená třicet devět světelných let od planety Gaia. Její spektrální třída byla určena jako G2, což znamená, že je velice podobná domovské hvězdě, taktéž žlutému trpaslíkovi Sol, ze které přišli, a tím pádem vyhovující jejich minimálním požadavkům na přežití. Zeta Reticuli má dva hlavní a dva vedlejší pásy asteroidů, ale pouze jednu planetu. Za šest set let pro ni najdou jejich potomci, které zanechali na Gaie, jméno. Ale nebude to jméno v pravém slova smyslu, bude to jen několik nesmyslných, nicneříkajících písmen a číslic, tak podobných miliardám dalších.

Jako kdyby je nic nenaučili, jako kdyby jim nevštěpovali již od mládí do jejich modifikovaných hlav, že oni a jejich potomci musejí následovat odkaz svých otců a uctívat jména světů, které byly vykoupeny krví mnoha statečných mužů a žen, o kterých dnes nemají ani potuchy. Jako kdyby je celou tu dobu, než odletěli, nevedli k poznání a prozření.

Minuly roky, staletí a milénia. A oni zapomněli. Zapomněli, že kdysi nežili na Gaie, kterou znesvětili novým jménem Země, ale na Solu, jemuž začali říkat Slunce. Zapomněli na učení svých prapředků i na místo, kam odletěli. Zapomněli na Galiesu. Zapomněli a zakrněli. Zůstali na Gaie, uzavření ve svých křehkých schránkách bez možnosti návratu zpět do mentální roviny jejich bytí, aniž by si uvědomovali, že tím zničili to, co generace před nimi budovaly tisíce a miliony let. Zničili všechno, co kdy mělo nějaký smysl a cíl, a než lid z Galiesy znovu vystaví své majestátní koráby a obnoví zašlou slávu svého domova, proteče ještě mnoho vody. A mnoho krve. Krve Ranoii.

Nehledáme jiné světy. Hledáme zrcadla. Oni ho našli, ale ztratili to, co se v něm mělo odrážet.