Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmích slepých, kteří vidí
11. 04. 2008
0
0
399
Autor
littleangie
Slunce dvacet pátý je stín. Tma je plamen svíce v rudé krvi.
Slaný déšť, co rozleptává květy růže se černou barvou svítí a nenechá usnout matku času.
Zvon zvoní a vítr zmizel.
Plání proběhl bílý pes, co na krku měl modrou mašli. Bahno. Bezedná hloubka, do které se vrhá. Ztratil mašli.
Směj se, když umírá před tebou lid. Plač, když slunce vychází. Pak ale nevstupuj nohou svou do domu mého, neboť já bych se zarděla jak růže v květu vzletném, co utrhli ji v zahradě.
Na dně číše plné utopen je její květ. V rudém víně, ve víně Svět, jak slunce v hlíně, samota jde vpřed...
Slaný déšť, co rozleptává květy růže se černou barvou svítí a nenechá usnout matku času.
Zvon zvoní a vítr zmizel.
Plání proběhl bílý pes, co na krku měl modrou mašli. Bahno. Bezedná hloubka, do které se vrhá. Ztratil mašli.
Směj se, když umírá před tebou lid. Plač, když slunce vychází. Pak ale nevstupuj nohou svou do domu mého, neboť já bych se zarděla jak růže v květu vzletném, co utrhli ji v zahradě.
Na dně číše plné utopen je její květ. V rudém víně, ve víně Svět, jak slunce v hlíně, samota jde vpřed...