Létání

  Do nohou mě studí železo zchladlé nocí. Stačil by jeden krok a pak…. . Jen volnost.Vzduch by si pohrával s vlasy, jemně by hladil tvář. Co drží mou nohu v okovech strachu? Tváře mé rodiny, přátel, co by tomu řekli ostatní. Dusí mě jejich myšlenky, chtěla bych ruce rozpřáhnout a jen   padat. Možná jsem blázen, ale prostě chci.Chci setřást z duše konvence, svět, který mě obklopuje, chci žít jen pro sebe. Sobecké? Ale tenhle svět velí, abychom mysleli jen na sebe. Chci nadechnout se čerstvého vzduch, aby očistil mou duši od zkaženosti, od závisti. Chci padat do neznámé tmy, která by mě obklopila svou náručí.

   Ještě jednou se rozhlédnu po okolí a pak……Letím. Ve snu nebo opravdu? Nevím, ani nechci.