Příchozí a cizinec

PŘÍCHOZÍ A CIZINEC

....Bude to příchozí a cizinec v mých branách a mám chuť mávat rukama a volat - odejdi dřív, než tě poznám, odejdi, než mi zkomplikuješ život, otevřeš jiný svět, protáhneš moje úzké obzory, změníš mé názory, narušíš můj klid,...

    Odejdi, dokud jsi cizí a nezasáhne mne tvůj odchod, protože se bojím, že uvidím bídu tvoji, svoji i jejich, že budu trpět, že s tebou budu muset snášet tvoje trápení a tvou bolest, bojím se, že rozšíříš mé srdce a já v něm budu muset udělat místo pro hrůzu světa, pro křik dětí, které neznám a jejichž hlad a samota mě nezajímá...

    Cizinče a příchozí, nech mě v mém domě, v mém hradu, je mi tu dobře, mám tu své bezpečí, svůj klid, jsem spokojený...a spokojení lidé přece působí pokoj?!

    A cizinec a příchozí nezůstal stát v mých dveřích, prodral se do chodby, usadil se v mém křesle, pronikl do mé hlavy a mého srdce a změnil můj život. Poznal jsem s ním mnoho slz, nářku, marnosti a strachu a neuměl jsem pomoci. Učil mě mít uši a oči. Přinutil mě vstát z mého klidu. Vlastně ho nemám rád, protože mi vzal moji spokojenost. A miluji ho, neboť mi ukázal život. A před dveřmi a na mé cestě stojí další příchozí. Skřípu zuby a šeptám - mám vás dost - a nemohu je nepustit dál, protože vím,  že je potřebuji. Potkal jsem lásku, potkal jsem bolest, smutek a nouzi. Potkala mě láska, bolest, smutek a nouze. Staly se mými obtížnými společníky. Vzaly mi moje staré představy o světě.

Hospodine, nemohu bez nich jít dál. Pomoz mi. Sám je neunesu.