Změna je život

Sěděla v parku, opřená o strom, ovívaná ranním větrem. Přemýšlela o svém životě a najednou měla chuť se zavrtat do písku a vylézt jako úplně jiný člověk.Po tvářích jí stékaly slzy. Jak si někdo takhle dobrovolně může zkazit život?A to všechno kvůli němu. Kvůvli bezcitnému fotrovi, co na všechny hrál divadílko a ony se naivně usmívaly. Proč mu jen věřila a nechala si mazat med kolem pusy? Teď kvůli němu musí poslouchat okolní řeči, pomluvy a posměšky.  Snažila se přetvařovat, přehlížet a naivně se usmívat. Přitom už dávno věděla, že něco nehraje, ale přesto byla pořád tou hodnou holčičkou.

---