Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

přátelství na které se nezapomíná

16. 04. 2008

808

Autor

Kanovela

Je to velmi smutný...ztratit přítele

Na jeden zážitek nikdy nezapomenu..

Měla jsem kamaráda ze školy,byla jsem pro něj jediná komu se svěřoval…říkal mi,že pro něj znamenám moc.... on pro mě znamenal taky moc…byl to výjimečný člověk,který se jen tak někde nenajde!!!...byl to moc hodný a ze života utrápený kluk..život mu moc radosti nenadělil a já si dodnes vyčítám,že jsem mu víc nepomohla…věděla jsem o něm více,než dost..to co jsem věděla já,nevěděl nikdo,dokonce ani jeho nejlepší kamarád,s kterým si byli tak blízcí!!

Trápení měl strašně moc..sice možná ho nikdo netýral,nikdo ho nebil a nebyl ani vyhublý..ale to,co si zažil on bych já nikdy nechtěla zažít…!!!Byla jsem prý pro něj jediná,komu on věřil a nikdy nepochopil,proč se nemilujeme…ale mezi námi nebyla láska,ale hrozně moc blízké přátelství..on pro mě znamenal něco jako má rodina,mé druhé JÁ,které se časem ztratilo!!

Miloval dívku..mou kamarádku..ale bohužel láska byla jen jednostranná a to ho mrzelo..!!

Vždycky jsem věděla,že ona není pro něj ta vhodná,že ona si ho nezaslouží,ale lásce se nedá poroučet…nikdy jsem mu to neřekla,nedokázala jsem to,protože jsem věděla,že by ho to zničilo a i kdybych mu to řekla,nic by to nezměnilo…snažila jsem se jakkoliv mu pomoct,ale ona byla až moc pyšná na to,aby milovala jeho!!..To,že jí miloval nevěděl nikdo..bylo to naše velký…malý tajemství…a i když bylo řešitelné..trápilo ho ze všech problémů nejvíc!!..Všichni nás spojovaly,protože jsme o přestávkách byli hodně spolu,ale jenom my dva jsme věděli,že to tak není!!Na ten osudový den nikdy nezapomenu a ani bych nikdy nechtěla,protože to pro mě byl den kdy jsem ho já naposledy viděla….sešli jsme se na našem domluveném místě…v parku u nádherné vrby…byla jsem tam dřív a tak jsem si sedla na lavičku a čekala na něj…z dálky jsem ho zahlídla,jak míří ke mně…předstíral usměv,ale já cítila,že to je jen jeho maska a ž mu není moc dobře…slušelo mu to jako ještě nikdy a nebýt mi tak blízký jako můj přítel,asi bych se do něj zamilovala….stála jsem tam jako opařená..většinou měl docela ulízlé a trošičku mastné vlasy..ale dneska…hnědé krásné vlasy,které mu trošičku padaly do obličeje..byla jsem si jistá tím,že až ho uvidí moje kamarádka,zamiluje se do něj….moc hezky se neoblíkal…měl divný styl oblečení,ale i přes ten jeho styl,mu to dneska slušelo…šel ke mě a objal mě…,,ty joo jako koukám,moc ti to sluší!!´´..věděla jsem,že něco není v pořádku a tak jsem se ho zeptala,copak se děje…sklonil pouze oči a řekl,že nic…nevěděla jsem jestli o tom chce teď mluvit…ale něco mi říkalo,ať se ho zeptám znovu…tak jsem se ho zeptala..on mě chytnul pevně za ruku a rozplakal se..nebylo to poprvé co jsem ho viděla plakat,ale byla jsem i tak dost v šoku…,,dneska jsem jí viděl v parku..šel jsem za ní a zeptal jsem se jí jak se má..odpověděla mi že dobře,ale byla nějaká divná..jako bych jí něco provedl..řekla mi že mám jít,že už jí nebavím,že mám odejít!!!´´…rozplakal se..a povídal dál…prý by mu nevadilo,že to takhle řekla,ale její pohled..od jeho lásky,byl moc bolestivý…obejmul mě a řekl mi,že pro něj znamenám moc a že mi za všechno,co jsem pro něj udělala děkuje!!!Políbil mě na rty a odešel….nemohla jsem uvěřit svým očím a ještě chvíli jsem tam stála..věděla jsem jak se cítí,tak bolestivě a tak nešťastně jako ještě nikdy…nenáviděla jsem jí..nenáviděla jsem jí za to,co mu řekla!!!!On si tohle nezaslouží…když jsem byla doma,ani jsem nevěděla ,jak jsem se tam dostala a bylo mi to jedno…jediné co jsem věděla bylo to,že mu musím zavolat..bála jsem se o něj,jestli se mu něco nestalo…hodněkrát mluvil o smrti…ale že jeho slova by se mohli stát skutečností jsem nečekala…vytočila jsem jeho číslo a čekala,ale nebral mi to…začala jsem se bát..najednou mi zvonil mobil a na displeji bylo jeho jméno..hrozně moc jsem si oddychla…vzala jsem to a z telefonu se ozval rozklepaný holčičí hlas…jeho sestra,která byla jediná,kdo mu z rodiny

zbyl mi řekla,že zemřel!!!Najednou se mi začal točit svět..nevěděla jsem,co se semnou děje a nechtěla jsem tomu věřit..vyběhla jsem z domu a běžela po silnici…nevnímala jsem svět okolo..nevnímala jsem vůbec nic,jediné co jsem věděla,bylo to,že tam musím být!!!Doběhla jsem k jeho baráku…jeho sestra byla venku schoulená na schodech…najednou jsem si uvědomila,že to co se dnes stalo,není pouhým snem,ale pravdou!!!...jeho sestra mi řekla,že ho našla v pokoji mrtvého s žiletkou v ruce a s nějakými práškami…jediné co vedle něj našla,byl dopis pro mě..to,co se tam napsal si přál aby nikdo nevěděl..a proto si přeji aby to taky tak zůstalo..jen vám mohu říct,že to byly ty nejkrásnější slova!!!a taaak smutná…nikdo nevěděl ,proč to udělal..nikdo kromě mě a vím,že si přál aby to nikdo prozatím nevěděl..hlavně ne,nikdo z jeho rodiny….Věděla jsem,že to hlavně udělal kvůli ní a tak jsem jí vzteky šla seřvat..byla jsem ten den tak naštvaná na svět,že jsem jí dokonce mlátila..měla červený obličej,celý poškrábaný…ale to mi skvělého člověka nevrátilo….bylo mi jí i celkem líto,protože ona to nevěděla a nic netušila.ale i přesto to bylo kvůli ní!!!Zůstala jí na obličeji ode mě malá jizvička a jsem za ní ráda,protože i když to netušila,je vinna….Vzpomínat na to,moc bolí a každý rok,v ten den co se to stalo…chodím k jeho hrobu a dávám mu tam čerstvé růže..byl kluk a přesto to byly jeho neoblíbenější květiny!!!..Chybí mi…víc než moc!!!Ale děkuji Bohu každý den,že mi dovolil,abych ho poznala a nadávám smrti a lásce,že mu dovolila zemřít!!!!!