Deník normální holky /2./

Dnes je ČTVRTEK:26.1./17:30hod.

Milý deníčku!

Upozornění:Musím se ti svěřit,a promiň,že jsem do tebe tak dlouho nepsala,a píšu až teď na konci ledna!

Já už to fakt asi nepřežiju,bydlet s tátou by bylo o moc snazší. S mámou se furt hádáme,ale s tátou je to jiný….S tátou se dá povídat do rána,s mámou bohužel ne,a navíc musím pořád hlídat malou sestru Zuzanku,to je vážně k zbláznění!!!Bohužel k tátovi jezdím jen každých 14 dní na víkend,takže s ním moc času netrávím.Ono by to asi stejně nešlo,protože můj táta pracuje jako herec.A je moc žádaný, doma se stejně moc často nezdržuje,většinu týdne je mimo domov,nebo se připravuje na další roli v nějakém novém filmu.Je to pohledný muž,krátké blonďaté vlasy,mírně přísný,chladně ledový oči-přesně jako já,vysoký,štíhlý a má už 2. manželku,jmenuje se Silvie,ale musím jí říkat buď Silvinko,nebo Silvio!Ona se mnou mluví jak s 5-letým dítětem,a neřekne mi jinak než porcelánku,nebo talířku,prý působím svým světlým nevýrazným vzhledem křehce jako porcelán.Jen jednou se přeřekla a řekla mi mým jménem,jen jednou jsem od ní slyšela:‘‘Ingrid,přines mi prosím polštář,ať není Melindě zima!‘‘Melinda,které říkám Melda,je Silviin pes.No,ale k důvodu mýho zápisu:zase sem se pohádala s mámou.Nakonec jsme se ale udobřili.Ráno mi bylo špatně,měli jsme psát písemku,a tak…A mě bylo z toho strašně špatně,doplazila jsem se teda k mámě,do její  útulné růžovoučké ložnice,abych ji sdělila,že její dceři není zrovna dvakrát dobře,ona mě poslala,se obléknout,že hned pojedeme.Já s dojmem,že jedeme k doktorce,sem si rychle vzala světlé džíny,travnatě zelené triko,sněhobílý pásek a mikinu.A aby to nevypadalo že do školy nechci,tak jsem si pro nejhorší případy,dala na zadní sedadlo našeho auta školní batoh.Problém byl v tom,že mamka zastavila skutečně u školy,tak říkám:“Mami,ale ty jsi asi zapomněla,že je mi strašně špatně,a že si se mnou chtěla jet k doktorce.“!

„Ne,ne mladá dámo,maž do školy…“znělo to neúprosně,ale jestě jsem to zkusila.

„Ale mami,co když umřu ve škole bolestí hlavy,krku,břicha,zad a …..“zkouším ji přemluvit.

Vypadá už dost nasupeně,tak v půlce věty končím své argumenty proč nejít do školy,když píšeme tu písemku,a mě je kvůli ní tak špatně.“Žádný takový,na to si nezvykej,takhle mě tady obelhávat,určitě jen píšete nějaký test,nebo tě snad čeká zkoušení?“‘vyzvídá.“No…ehm..“nevím jak začít,protože mě pomalu ale jistě začíná přesvědčovat,že bolest je vsugerovaná.“Jo,asi něco dneska píšeme,ale to mě nijak neomezuje,vždyť víš,jak já chodím do školy ráda..!“ke zmíňce o škole přidám zářivý andělský úsměv spojený s šíleným ďábelským úšklebkem.“Padej,nebo půjdeme k tý doktorce pro pořádnou injekci..“šklebí se na mě taky,a pobízí mě,abych už vystřelila z auta Tak tedy padám s líbezným:“Tak ahoj maminko,a po škole tě dlouho neuvidim,viď?!Ty máš to týdenní

školení,viď??Tak ti tedy odpouštím,protože mít barák jen pro sebe to je fajn!Tak pa!“Ještě slyším mamku,jak za mnou volá něco,že mi doma ještě nechá na lednici vzkaz,co mám za ten týden její,a Zuzčiny nepřítomnosti udělat!Zuzka půjde totiž na ten týden k babičce,ta bude ráda,protože děda zemřel před 2 lety,a babička se neustále souží sama doma,mezi lidi už vůbec nechodí,vídá se akorát s námi.Babička bude nadmíru spokojená že tam bude mít na týden Zuzku,a já taky,protože nebudu mít sestru na krku,ale celej barák pro sebe.Ve škole jsem zaplula do lavice vedle mojí nejlepší kámošky Magdy,s desetiminutovým zpožděním,za které vlastně může hlavně mamka..Naštěstí jsme zrovna měli matiku,a na ní máme pana učitele Metličku,to je hrozně fajn chlap,kterej nedává horší známky,než trojky,a jediná jeho nevýhoda je,že skoro pořád říká ŽE.Řekla jsem mu,že mi nebylo dobře,když jsem vstala,což byla vlastně pravda,omluvila se,a on už si mě nevšímal.Všímal si ale Joudyho,který přišel až na posledních 5 minut výuky.“Helemese,kdopak se nám vůbec uráčil přijít do školy,že??Ty nám příští hodinu určitě moc rád za svůj pozdní příchod povíš něco o matematice,že??Třído,to je dobrý nápad,že??A jakoupak máte vlastně dneska výmluvu,zase vám přestala jít kočička,jak ste mi minule sdělil že je váš budík,který vás svým mňoukáním budí každé ráno,a že když nejde ona,nemůžete jít ani vy do školy?No svěřte se mi Davídku!“povídá Metlička,a naše třída se zasměje.“Co je??Sem přišel pozdě,no!!Neska mi kočička šla,ale dneska mi nešla naladit Čt 1,tak jsem taky nemohl naladit na cestu do školy,to snad chápete,néé!‘‘odvětí Metličkovi Joudy,svým jménem Jáchym Davídek,a třída se válí smíchy na zemi.Pak se už ve škole nic neděje,a doma mě čeká další salva smíchu,ovšem ironického naštvaného,a postupem času(asi 3 sekund)se změní na pořádný vztek.Doma totiž najdu ten slibovaný vzkaz od máti.Na něm stoji:“Ingrid,stala se menší nepříjemnost,babička si zlomila nohu venku na ledu,a tak se nemůže po dobu mé nepřítomnosti starat o Zuzanku,jelikož nikdo tenhle týden nemůže,tak ti musím sdělit pro tebe asi dvě nepříjemnosti:1)musíš Zuzanku ten týden ohlídat ty sama,2)musíš chodit obden za babičkou do nemocnice,ještě v nemocnici totiž nevědí,jestli se jí ještě něco nestalo,a protože je starší žena,tak si ji tam raději nechali na pozorování.Děkuju budeš moc hodná,nějaké finance jsou v hrníčku na ledničce(jako vždy)a prosímtě,ber to zodpovědně.Líbám Vás obě,na čelíčko.Pa Mamka!!P.S.:Vyzvedni Zuzanku za školky!Děkuji!“při zmíňce o pusince na čelíčko se znechuceně ušklíbnu,mám věk na to žít bez těch jejích pusinek,jo pusu klidně,jen ne žádný pusinky!Ani žádný zdrobněliny!!A při zmíňce o vyzvednutí Zuzky se div nezblázním“Venku mrzne,a já poletím do školky.“pomyslím si,a najednou zazvoní domácí telefon,ale tam mě nikdo nevolá(protože já mám svůj mobílek),takže je jasné,že buď je to mamka jako kontrola,nebo někdo chce mluvit s mamkou,ani jedno netoužím zvedat,takže padám do školky pro tu malou nezbednici,a aby se neřeklo,tak večer raději napíšu mamce smsku:

MAMI,VSE JE OK!NEBOJ,ZUZKA UZ SPI  JÁ SE CHYSTAM TAKY A ZA BABI POJEDEME AUTOBUSEM ZITRA.PA ISLINN!

Islinn je moje přezdívka,jednou se Zuzanka nějak spletla,a řekla mi Islinn,a nějak mi to zůstalo,nejen doma,ale i mezi kamarády.Jen to odešlu,přijde mi sms,je jasný,že mamka to být nemůže,protože ta si to s největší pravděpodobností ještě ani nepřečetla.Ta SMS je od Michala.

CAU ISLINN!JAK DE ŽIVOT?A CO JINAK CO KLUCI,MAS?

Kulim oči,protože můj bejvalej se zničehonic ozval po půl roce jako by se nechumelilo,a přitom náš rozchod by alespoň pro mě plný slz.Přesto ale píšu:

AHOJ MICHALE,ŽIVOT DE DOBŘE!KLUCI SOU,ALE JA JE NEPOTREBUJU PROTOŽE JSEM PO ROZCHODU S TEBOU ZJISTILA,ZE KLUCI JSOU NA NIC!!ISLINN

Jsem spokojená a pyšná,přesto se mi valí potoky slz z očí,ty ustanou až v okamžiku,kdy uslyším vzlykat Zuzku.Běžím za ní do pokoje,ona okamžitě přestane natahovat.“Copak Zuzo??Nikde nic,tak nevím,copak je?“ptám se soucitně,protože opravdu kouká,jak kdyby ji někdo týral,a ona nevěděla proč!“Ty ci blecela?“povídá plačtivým hláskem.“Ne!!Teda,nee…“zmírním svůj vztek z jejího odhalení.“Tak copak se stalo??“povídám už mírněji.“Nemám cvýho Micácka,cvýho plycackaaaaaaaa!“poví,a spustí další ohromnou salvu breku.Když ji uklidním,a najdeme jejího plyšáčka Mišáčka,jak si svého plyšového slona pojmenovala(Vtip je v tom,že stejně je to pro nás všechny doma Micácek,protože ségra neumí s,š ani č,takže od ní často slýcháme zábavná slova.),jdu ségru uložit do postýlky.Po ségřině uspání si jdu také lehnout,a kupodivu usnu hned,jak zavřu oči.