Deník mého dětství

Sedím v noci u rozsvícené lampy,
skrz okenní skla se dovnitř dere tma.
Tím světlem by byl oslněn i slepý,
přesto sotva osvětlí nad mou hlavou tla.

To světlo je pro mé oči příliš ostré,
ač sotva postačí k četbě deníku.
Deník se neptá proč tady a kdo jste,
stačí jej po letech vytáhnout z šuplíku.

Ach, jak naivní byly sny mého dětství,
obavy, co asi přinese Ježíšek.
Jestli mi sestra všechnu čokoládu nesní,
zdali plyšáci neopustili pelíšek.

To už je pryč, to byla jiná doba,
teď pro mě prakticky úplně cizí.
Čas někde uvnitř nepříjemně bodá,
kde je, co bývalo ti v dětství ryzí?