Měsíc a muž

Měsíc a muž

Hladina klidná, blízká i vzdálená,

Měsíce je jenom půl,

muž klekl v lodi na svá kolena

k plutí používá srdce, z fantazie dlouhou hůl.

Co asi v mysli bydlí, co v duši sídlí,

křehkost, doteky citů hlubokých

připlouvá z dálek dalekých.

Samotářem je tichým ve svém bytí a plahočení

se sny se mazlí, rozmlouvá, zvláštní dění.

Měsíc a muž totožnost prastará,

patří k sobě, co je světů svět,

Venuše, o ostatní sama se postará,

aby našel pevný břeh,

měsíc, muž, Boží koloběh,

jen čas ukáže, co odlesky na hladině prozradí,

kdo stojí v blízkosti, kdo v pozadí?