Kráčící muž

Došel k večerní autobusové zastávce. Žlutý oblouk svařované trubky této značky svítil díky blízké lampě do okolní tmy, taková tma je každý den jiná. Tahle byla voňavá a vlhká , v deset večer bývá vše voňavé a vlhké.. když zjistil, že mu už nic nejede, usmál se. Tak trošku se na tuhle možnost těšil. Dnes nemá proč spěchat a vlastně se chce projít.

Chce kráčet. Se svými myšlenkami, duší , tělem. Má dojem, že dnes jeho tělo neobsahuje duši, na to je dnes jeho duše moc velká, dneska ta duše obsahuje svými všemi tisíci promilemi tělo.. a to co nadbývá jsou myšlenky..dnes jich je mnoho. Vždycky si přál si srovnávat své myšlenky během chůze, tešil se , jak se na procházce po horách projde i svými myšlenkami.. ale nikdy se mu to nedařilo, jen nabíral myšlenek stále více a tak to vzdal a raději se snažil nabírat nosem vzduch..

Nepřemýšlel proč si dnes kráčí, nechtěl si uvědomovat, jestli měl i jinou možnost jak se vrátit do "normálního" života.. Dnes je mu to fuk.. zjistil to při pohledu do jízdního řádu zastrčeného za plátek organického skla. Je mu tak příjemně ..jako když si nedávno ohříval nad plamenem svíčky kus anglické slaniny.. uprostřed pohodlí svého bytu, krátce po procházce, kdy se psem venku lehce namokli a ten pes pak seděl u toho jejich nízkého stolu se svíčkou a slaninovou vůní a z jeho vlhké chlupaté srsti voněla Londonovská divočina..

Ted začíná poprchávat a muž si na nasazuje kapuci. ale je příliš teplo.. kolem je teplá vlhká tma. Květen. Hmm. Ten déšť je mu příjemný a v nose mu to krásně voní. A patníky kolem cest se objevují v rytmu občasných světlometů aut. Krajní , čerstvě natřená bílá čára krajnice svítí na vlhké asfaltce a kapky deště poslouchají škvrkání štěrku pod jeho kroky.. jak ty jeho světle hnědé střevíce s bílými vlněnými ponožkami vypadají legračně.. Zjišťuje , že legrační věci hřejí… a všude kolem závratně rychle roste tráva… I domy v téhle ulici, kudy zrovna kráčí, vypadají tak velké. Tamhle je ponořen do tmy dům, který se mu velmi líbí. I teď si představuje, jak v tom domě bydlí velká rodina . Teď celá rodina spí, neví , že kolem kráčí tenhle muž, který má rád jejich dům jen proto , že tam oni snad bydlí a v jeho představě si hrají na velkém trávníku kolem domu a z oken voní nedělní oběd…

a déšt ustává.. a zesiluje se zvuk kráčících nohou, od mokrých kolen se jemně paří..Ta pára se mísí s jemnou mlhou. Ta se občas převalí přes tuhle malou cestu a do nehlubokých příkopů se spícím ježkem sebou bere vůni kůže…