Rychlík

Nic v tom nehledejte, no možná jen smutek, nostalgii a místy i krapet hněvu. Nic víc:))

Seděla jsi na kolejích a čekala až pojede půlnoční rychlík. Moc dobře jsi věděla, že v tak velké rychlosti jakou projíždí tenhle úsek nestihne zastavit. A taky jsi moc dobře věděla, že tě to nebude zas tak bolet. Jen to s tebou malinko cukne a z tebe - z tebe zbude jen mastnej, černej, člověku se nepodobající flek. A až tě najdou, tak ten zbytek co bude všude kolem hodí do igelitového pytle. Nepochopí, jak sis mohla vzít život. Nenechala jsi ani dopis na rozloučenou, kde by ses omluvila své mámě za to, že jsi ji nechala na světě samotnou. Zabila ses kvůli problémům, které šly vyřešit vytočením jednoho blbého čísla. SOBČE! Ale teď už je stejně pozdě. Zbývá už jen pár minut než přijede rychlík a celé to skončí. Uvážila jsi vůbec jak se asi bude cítit řidič toho blbýho vlaku? Jak mu tím pokazíš celej zbytek života? NE! Až do konce života tě bude mít před sebou a bude se nenávidět. Možná to nevydrží a spáchá sebevraždu. Pomysli na jeho děti a ženu. Není ti jich líto? Ale jasně že ne. Jsi přece tak sobecká. Myslíš jenom na sebe. Sleduješ hodinky a odpočítáváš čas, který ti ještě zbývá. Pomalu si leháš přes koleje, na sobě máš bílé svatební šaty své mámy a svoje oblíbené galoše. V dálce už vidíš světla přijíždějícího vlaku. Začínáš se modlit Otčenáš a doufáš, že ti to Bůh a tvoje stárnoucí máma odpustí. Vlak se blíží a … … mělas pravdu. Nestihl zastavit. Řidič tě uviděl příliš pozdě. Teď tam ležíš. Bílé šaty máš zakrvácené, tvé galoše leží pár metrů od tvého nehybného těla. Řidič zastavil až po pár metrech. Okamžitě zavolal záchranku, ale bylo už pozdě. Lékař konstatoval DOA ( dead on arrive ) – mrtvá při příjezdu. Tvá poslední myšlenka patřila tvé mámě a … … Bohu.

---