Dvojí pohled

jako kdybych chtěla být hodně, hodně zlá, řekla bych, že nejsem přesvědčena o tom, že básník se stává básníkem v momentu, kdy napíše pár vět a pak změní slovosled; působí to křečovitě, staromódně (s tím slovem opatrně, vím), neobratně (a nakolik takové inverze změní význam, toť už otázka) pár dobrých chvil jsem v básni objevila, ale takhle si nepředstavuju text, který mě ohromí a který je vyšperkovaný nadoraz, kdy mi zcela vezme řeč a já báseň prožiju, pročtu, cokoli...samozřejmě, že to není komentář jen k téhle básni, ale k většině, která je tu publikovaná