Svoboda

Noční ulice prázdná,
kam vítr útržky skladeb zavál,
v louži krve smáčíš noty své
a prach se na ně lepí.
Přes okno cely na svobodu koukáš,
o volnosti divokého lovce sníš,
jak tygr se tiše v koutě krčíš,
přes železné dveře východ slunce nevidíš,
ale jeho žár cítíš,
jak výbuch sopky jsou tvé emoce,
co v sobě dusíš!
Oheň, co by spálil všechny tyhle krvavé  noty
 co v mysli nosíš.
Na samotu si nepotrpíš,
po svobodě toužíš!
Ale hranice k ní
nikdy nepřekročíš...