Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...když uvěřím...
26. 04. 2008
1
0
502
Autor
juli-eta
povídka z dřívějška...
Dívka seděla u okna, s hlavou zabořenou v dlaních. Plakala. Najednou prudce zvedla hlavu a v okně uviděla svůj slabý odraz. Připadalo jí, že odraz se pohnul. Byla to hloupost, ona přece jen nehybně seděla. Pomyslela si:,, To je ale podivné, asi mám halucinace..." Zase se zadívala na ten mlhavý odraz. Pohyboval ústy. Chtěl jí něco říct. Pomyslela si: ,, Asi jsem se zbláznila" a přitiskla ucho k okenní tabulce. Zaslechla tichý šepot. ,,Kdo jsi?" zeptala se odrazu. ,,Já jsem ty a ty jsi já," odpověděl. Dívka se štípla do prstu, aby se přesvědčila, jestli se jí to všechno jen nezdá. Nezdálo. ,,Co to znamená? Jsi moje dvojče?" zeptala se zmateně. Mlhavý odraz v okně přestal být mlhavý, postupně se rozjasňoval a rysy se stávaly zřetelnějšími. Postava získávala třetí rozměr. Vystoupila z okenní tabulky a opatrně seskočila z parapetu. Dívka překvapeně zamrkala a zopakovala svou otázku: ,, Co to znamená?" Ta nadpřirozená bytost, která se před chvílí zničehonic objevila v jejím pokoji, se měkce usmála. ,,Neexistuju doopravdy, jsem jen v tvojí fantazii. Nejsem člověk jako ty, z masa a kostí, moje tělo tvoří vzduch. Kdyby ses mě chtěla dotknout, rozplynula bych se. Samas mi neúmyslně vdechla život, půjčila část svojí duše. Proto jsme vlastně stejné. A já tady budu vždycky, když budeš ochotná uvěřit tomu, co popírá rozum."
Dívka si otřela uslzené oči a usmála se. Pomyslela si: ,,To je ale podivné, celou tu dobu jsem si myslela, že jsem na světě sama, a nebyla to pravda. Celou tu dobu jsem se trápila, ale teď už vím, že když uvěřím neuvěřitelnému, může se stát malý zázrak, může se rozsvítit jiskřička naděje. Když uvěřím...