Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNárody by byly nahé bez knih
Autor
Ooze
Každé ráno, když jdu ulicemi do školy, přemýšlím na co lidé kolem mě myslí, co je napsáno na kouscích papíru v novinách a knihách, které s sebou nosí.Jsou to telefonní čísla či zápisky ze včerejší schůze a nebo prostě jenom to, na co dnes nesmí zapomenout? A v těch knihách- jaký se skrývá příběh? Ze života- psaný skutečnou událostí, historickým faktem nebo pouze smyšlený text, autorův nápad, jeho myšlenka?
Je velice zajímavé pozorovat lidi a představovat si jejich skutečný příběh. Někdy bych ráda věděla, na co myslí. Jestli někdy přemýšlí nad tím, co by bylo, kdyby nebylo. Myslím tím třeba písmo. Kdyby nebylo písmo nebyly by zajisté ani knihy. Kdyby písmo bylo, nevidím důvod, proč by knihy nebyly. Kdyby nebyly války, byli bychom i tak ponaučeni o jejich následcích?
Nastává tedy další otázka- kdo by zaznamenal tradice, životy slavných a důležitých osobností ve významných historických událostech, v neposlední řadě naše dějiny? Avšak jako úplně nejdůležitější otázka se mi nabízí: Jak bychom se vzdělávali? Z čeho bychom čerpali nové a nové informace a poznatky? Je vůbec možné býti moudrým a vzdělaným člověkem avšak nemíti knihy?
Neumím si představit co bychom dělali. Každý z nás by uměl něco zajímavého, mohli bychom své myšlení a přemítání někomu objasnit. Ten by tyto informace předal dál, ale je jasné, že by se pro nové generace zachovaly naprosto zkresleny. Fungovaly by přístroje sestavené podle „starého“ návodu ještě správně, kdyby každá předešlá generace neúmyslně vynechala nebo pozměnila kousek myšlenky? A jak bychom chtěli předat budoucím generacím ponaučení z let minulých a zároveň je upozornit na to, jak moc potřeba je tyto omyly napravit?
Knihu považuji proto za nositelku kultury všech národů, jejich kolektivní moudrosti a poznání. Je to podle mého mínění velmi mocná zbraň všech lidí, tvořících jeden celek a toužících po svobodě nejen slova. Kniha nám pomáhala zachovat národ, a to především v krizích dějin. Násobila slabé síly, malou víru v dobro měnila na velkou a zvětšovala možnosti v boji za zachování existence.Národy neznající písmo se v takto těžkých obdobích ztrácely v propadlištích dějin a už jim nebylo pomoci. Byly zcela ovládnuty nevědomostí celé nastalé situace.Pisatelé a majitelé vzácných knih chránili i v těch nejtěžších dobách naše myšlenky zapsané v nich a pomáhali tak všem uchovat světlo pro naše cesty kupředu.
Ne nadarmo se všechny moci chtivé osoby a okupanti vždy snažili o ovládnutí literatury,novin a ostatních sdělovacích prostředků. Chtěli vymazat paměť a vědomí národa tím, že pálili knihy, cenzurovali texty a odstraňovali vše, co by lidem mohlo dat byť jen nepatrnou jiskřičku naděje ve smírný konec. A to vše jen proto, že nevědomost je jistá cesta do temnoty!
Myslím si, že veškeré metody Hitlera či Stalina a jiných diktátorů světa byli a jsou v podstatě stejné. Všichni sledovali a sledují stejný cíl. Chtěli a chtějí vymazat vědomí národa, spojit kultury svého lidu a toho, kterého si i násilně chtěli a chtějí připojit na svou stranu, což se jim díky odvážlivcům a hrdinům, kteří riskovali a stále riskují své životy pro zachování písemnictví a práv nikdy nepodařilo a upřímně doufám,že nikdy nepodaří.
Dobrá kniha se tak stala zbraní proti útlaku nepřátel a jejich teroru. Dávala všem sílu a víru, že se vše změní zpět. Ve svobodu slova a tisku.
Kniha tento boj i v natolik jí nepřátelskému prostředí vyhrála. Osvobodila nás a další svobodomyslné národy. Kniha dávající sílu a ukazující východiska nás všechny zaštítila před zlem a proto si dovoluji ukončit tuto práci slovy a myšlenkou, že bez knihy bychom byli opravdu nazí.