Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRapsodie cesty vlakem
28. 04. 2008
1
0
1094
Autor
bobotic
Vlak
Šuškání kolejí, jako vodopád. Oči čtou a hlava se schovává, nechce myslet a čtení "nemyšlení" nabízí.
Jen tak plácat čas. Pche. Jak začít? O čem začít? Je potřeba vůbec začínat? Všude se vznáší křídla snů, víčka ztěžkla, hledím do noci vstříc černé marnosti.
Pche, už podruhé. Pár slov, mezi nimi pauzy tak široké, že čtenář nepodlehne pokušení přeskočit mezi nimi a kniha mu vypadne z rukou. Usnul? Kéž by.
Tady nenajde nic, jen vláčné zvláštnění. Neprodejné a stejně neužitečné. Na co by se přišel ptát? Co hledá na stránkách? Z jeho odhodlanosti čpí jediné: neochota zanechat čtení! Marní čas, a já mu mám pomoc chlácholit svědomí! Já? Já! a lékem... pche.
Chtěl by jen plout po stránkách. Chtěl by dojít k triviální zápletce, k jakémus vyvrcholení... k pocitu, že čtení mělo smysl. Jenže ne! Pořád mu budu připomínat, že marní čas a já - jsem jen zástěrkou. Nevzdává se. Neodraditelný. Možná posedlý?
Nemoc zvaná prázdný život a lék? Rozptýlení. Schovávání se za akci. Hlavně ať úzkost nezíská prostor pro připomenutí prázdnoty bytí. "Je to, co budeš dělat zítra, opravdu tím, co chceš?"
Možná místo čtení je lepší zapnout televizi. A nebo vyjít do společnosti. Společnost... to je dobrá nálepka pro prázdění času - "udržování kontaktů". Chce to jen marketing. To naopak televize je fakt hloupá a máš-li na víc, brzo se mohou objevit výčitky. Ale co když je společnost daleko? Skuz koníčky! Věřil bys, kolik lidí ještě dnes sbírá známky? A kolik kouká na fotbal?
Nečti už? Nechtěj po mě, abych byl lékem? Tohle není rozptýlení?
K sakru! Proč myslíš, že píšu? Tahám se tady po celém papíře. Snažím se ze všech sil. Ale na zádech už stékaj kapky úzkosti. Natáhnu nohy a nechám se vláčet chvíli za rukou. Co teď asi napíše? Přepínám vědomí do sledovacího modu.
Jde ti opravdu jen o čtení? Pokud jo, tak proč si trochu nezacyklit? Co takhle začít znova od první stránky? Já k tomu nemám odvahu. Vrátit se, znamená mít důvod. Vrátit se, znamená aktivitu. Překonat modus sledování, vykročit z něj. Vrátit se, znamená dostat se za bod, od něhož není návratu. Čas, kdy se nadýchneš a ... zamrazí. To není osvěžení. A husí kůže není od zimy. Probudíš se?
Tak jo. Už tě nechám být. Zůstaň si.
Jseš.
Doufám.
Šuškání kolejí, jako vodopád. Oči čtou a hlava se schovává, nechce myslet a čtení "nemyšlení" nabízí.
Jen tak plácat čas. Pche. Jak začít? O čem začít? Je potřeba vůbec začínat? Všude se vznáší křídla snů, víčka ztěžkla, hledím do noci vstříc černé marnosti.
Pche, už podruhé. Pár slov, mezi nimi pauzy tak široké, že čtenář nepodlehne pokušení přeskočit mezi nimi a kniha mu vypadne z rukou. Usnul? Kéž by.
Tady nenajde nic, jen vláčné zvláštnění. Neprodejné a stejně neužitečné. Na co by se přišel ptát? Co hledá na stránkách? Z jeho odhodlanosti čpí jediné: neochota zanechat čtení! Marní čas, a já mu mám pomoc chlácholit svědomí! Já? Já! a lékem... pche.
Chtěl by jen plout po stránkách. Chtěl by dojít k triviální zápletce, k jakémus vyvrcholení... k pocitu, že čtení mělo smysl. Jenže ne! Pořád mu budu připomínat, že marní čas a já - jsem jen zástěrkou. Nevzdává se. Neodraditelný. Možná posedlý?
Nemoc zvaná prázdný život a lék? Rozptýlení. Schovávání se za akci. Hlavně ať úzkost nezíská prostor pro připomenutí prázdnoty bytí. "Je to, co budeš dělat zítra, opravdu tím, co chceš?"
Možná místo čtení je lepší zapnout televizi. A nebo vyjít do společnosti. Společnost... to je dobrá nálepka pro prázdění času - "udržování kontaktů". Chce to jen marketing. To naopak televize je fakt hloupá a máš-li na víc, brzo se mohou objevit výčitky. Ale co když je společnost daleko? Skuz koníčky! Věřil bys, kolik lidí ještě dnes sbírá známky? A kolik kouká na fotbal?
Nečti už? Nechtěj po mě, abych byl lékem? Tohle není rozptýlení?
K sakru! Proč myslíš, že píšu? Tahám se tady po celém papíře. Snažím se ze všech sil. Ale na zádech už stékaj kapky úzkosti. Natáhnu nohy a nechám se vláčet chvíli za rukou. Co teď asi napíše? Přepínám vědomí do sledovacího modu.
Jde ti opravdu jen o čtení? Pokud jo, tak proč si trochu nezacyklit? Co takhle začít znova od první stránky? Já k tomu nemám odvahu. Vrátit se, znamená mít důvod. Vrátit se, znamená aktivitu. Překonat modus sledování, vykročit z něj. Vrátit se, znamená dostat se za bod, od něhož není návratu. Čas, kdy se nadýchneš a ... zamrazí. To není osvěžení. A husí kůže není od zimy. Probudíš se?
Tak jo. Už tě nechám být. Zůstaň si.
Jseš.
Doufám.