Lži

Prázdná duše, v ruce třes,

myšlenka na konec tě zmáhá,

pochována tam, kde roste vřes,

jen konec - žádná sláva.

Duše, která není čistá,

tvoje lži jsou denním chlebem,

řeknou ti, tím jsi si jistá:

"Lhářko, my to nepomenem!"

Teď tu leží v prázdnu, v tichu,

mrtvé oči k nebi upírá,

necítí lásku, ani pýchu,

jen tu klidne umírá.

Oči, které viděly, tu krásu a něhu,

navěky se zavřely.

Pochována tam, pod metry sněhu,

hnijící už navěky.