Hvězdný prach

Prostupuj deštěm, uhýbej bleskům,
odhal svou zář a hluboce zvaž,
kdo smí vstoupit do tvých dveří.
Neb ne každý si zaslouží
by opatrně byly
tvé komnaty odhaleny.
Odhrň své závěsy, i kdyby hromy,
rány a střely praskaly a domy,
stavěné rukama praotců,
se k zemi kácely.
Nenech však souseda vstoupit
ni pohledem by viděl tvé skříně,
aniž by sám ti jednu z nich
nevytvořil ve stěnách své síně.
Buduj, stav, bojuj a slav,
lásku probouzej, přesto dveře zamykej,
jest radosti všude kolem,
jen oči otevři a listovím ukaž,
žes zasloužil čest danou světem,
by soused pozval tě a dal ti kuráž
a tys otevřel mu svůj ráj.
Až soudný den tvůj nastane,
pak se ve světle hvězd ukáže,
zda-li jsi byl hoden mít svůj háj,
když břečelo se pro ztracené
a lid tvůj křtil obrozené.
Pak opravdu zříš, kdo stál
za by jsi dveře své mu ukázal.
Až padne svět a ty k nebi vzletíš,
neopomeň cestou k hvězdám na něž,
kteří nesli vzhůru tvou otěž.
Je jisté, že až opět shoříš,
potkáš stejný lid z nebeských drah,
kteří pochovají tvůj hvězdný prach.

---