Když kometa padá

Nebe náhle září, i když slunce spí,
hvězdy radostně slaví, i když měsíc ještě sní.
Když tu se kometa zjeví
odhodlaná splnit ti tvá přání.
Sleduj, jak hvězda k zemi padá,
do hlubin tvé duše její ohon sahá
a nechává tam místo,
aby sny utvořily hnízdo.
Tu zříš bytost, obrazem tvého srdce jest,
naplní tvou sytost, její pád je její trest.
Bláhová kometa byla a přesto okusila,
co lidská smrtelnost si nese,
mezi živoucí teď padá,
a až skončí, zmizí v temném lese.
Hleď, jak nesmrtelnost ztrácí,
jen by stala se tvou součástí,
tvého bytí, tlukotu srdce,
by mohla s tebou žít navždy sladce.
Když tu se víra obrátila,
a naděje v nový den se rozplynula.
Přestalas věřit, že vítr může vát,
a ukázat ti tak, že ohýbaje stromy,
společně dokážete i zatřást domy.
Světlo mizí, hvězda cizí
odchází tam, kam tvé oko nevidí.
Ale srdce tvé ti velí, jdi za ní,
protože to nebyla obyčejná kometa,
byla to duše tvého strážného anděla.

---