Most

krátká podivná hra, nudil jsem se - psal jsem si

K – muž asi 20 let, má na sobě kalhoty khaki barvy džínového stylu, kárový zelenočerný svetr a pískové rozepaté manchesterové sako, kostkovanou šálu v zemitých tónech

S – žena o trochu mladší než K, pestrobarevné nadkolenky, sukýnku ze slabého manchesteru terakotové barvy, tmavý rolák (antracitový), na tom džínovou rozepatou bundičku (přehozenou lehce přes ramena)

/ - označuje překrývání dialogu

Interpunkce označuje rytmus, proto nemusí být vždy správně

 

Starý, už několik let nepoužívaný železniční most, asi deset metrů nad zemí. Má metr a půl vysoké a třicet centimetrů široké kamenné zábradlí, lehce pokryté mechem a lišejníky. Na okraji zábradlí (v levé půlce mostu, asi tak dva metry od středu) je vyryto srdce s písmeny K + S (nemusí být jediné, most slouží i jiným milencům k schůzkám). Za mostem vpravo je vidět pár stromů a dole cesta táhnoucí se přes les kamsi daleko. Vlevo nedaleko od mostu vidíme u cesty ruiny stavení, pravděpodobně nějakého statku. Je podzim, stmívá se.

 

 

 

(Na mostě v levé části je o zábradlí opřena S, nervózně pokuřuje cigaretu. Přechází do pravé části, kde chvilku postává a rozhlíží se. Odhodí nedopalek cigarety z mostu a vrací se zpátky. V kabelce nachází krabičku a vytahuje cigaretu novou, kterou na třetí škrtnutí zapalovače zapálí. Občas, během kouření cigarety, se podívá napravo, jinak hledí asi na levý balkón. Dokouří a odhazuje nedopalek aniž by se na něj podívala z mostu, v tu samou chvilku, kdy z pravé strany mostu vchází K, který v ruce nese květinu ( tři rudé růže a dvě bílé). Ten se zastaví a sleduje letící cigaretu. V okamžiku kdy cigareta dopadá na zem, scéna se rozhýbe. K se otočí na S a dojde asi na dva kroky od ní, kde se zase zastaví. S se na něj podívá.)

 

S : Jdeš pozdě (opět stejná hra s cigaretou)

K : (podívá se do země) promiň

(Přichází k ní a obejmou se. Zahledí si do očí a políbí se. V ten okamžik nám dochází, že spolu chodí.

(K se podívá S na pravou ruku a vymění ji cigaretu za květinu)

K : Měla bys toho nechat

(K potáhne a cigaretu hodí z mostu)

S : (chvilka mlčení) Jak jsi se dnes měl?

K : (chvilka mlčení) Proč jsi vybrala tohle místo?

S : Vždyť sem jsi /mě

K : /vím. Ale proč?

S : Ani nevím. Dlouho jsme tu nebyli. /A má..

K : /Začínáš být trochu sentimentální

S : (sedá si na zábradlí mostu) Myslela jsem že to tu máš rád. Ty máš špatnou náladu?

K : Ale ne

S : Je tu krásně. (čeká až K nějak zareaguje, ten ale mlčí) Vypadá to tu jako když jsi mě sem vzal poprvé (další chvilka mlčení), víš, zajímalo by mě, kolik holek jsi sem vzal přede mnou.

K : Žádnou…

S : Lžeš, poznám to na tobě. (zase hra s cigaretou)

K : (tiše, možná až zamyšleně) No  (zarazí se, normálním tónem) záleží na tom? Víš že miluju jenom tebe. Na tom co bylo dřív, nezáleží.

S : A je jsi miloval?

K : (zarazí se, jako by hledal slova) Ne, /já…

S : /Proč si s nima byl kdyžs je nemiloval?

K : (lehce zvýší hlas) Ty mi nevěříš že tě miluju? (přechází  doprostřed mostu) Děláš jako bys nikoho přede mnou neměla. (otáčí se na ni) Teď miluji tebe.

(S se podívá na květinu kterou drží v ruce a odloží ji na zábradlí)

K : Co bylo dřív, na tom už nezáleží. Ty dřív, to byly jenom vzplanutí, neznamenají pro mě nic. K žádné jiné jsem necítil to co cítím k tobě a k žádné jiné ani cítit nebudu.

(S skočí K kolem krku a políbí ho)

S : (kajícně) Promiň

K : Nic se nestalo

(chvilku stojí v obětí, pak se K posadí obkročmo na zábradlí, na pravou stranu mostu, S si sedne na jeho klín a opře se mu o prsa. Oba se zahledí do krajiny)

S : Pamatuješ kdy jsme tu byli naposled?

K : Už je to dávno

S : A když jsme tu byli poprvé?

K : Samozřejmě že si/ to pamatuju…

S : /Jak jsme tu seděli a ty jsi mě políbil (odmlčení) přijde mi to jako by to bylo dnes.

K : A přitom je to tak dávno

S : Vypadá to tu pořád stejně

K : Není to tu stejné (chvilka mlčení) třeba ten statek (lehce pokyne pravou rukou směrem na ruiny statku)

S : Teď se tváří jako nějaká romantická zřícenina hradu

K : A přitom útočiště milenců

S : (sentimentální nostalgický trochu bolestný povzdech) Naše první noc (chvilka mlčení)

S : (podívá se na osvětlovače) Asi bude pršet

K : Jednou se všechno rozpadne, jako ten statek, železo zrezne, kámen zvětrá, květiny a stromy zvadnou, most se rozpadne

S : Ale naše láska vydrží věčně

K : Jednou i mi umřeme

S : Nemluv tak

K : Ale je to pravda

S : Já tě budu milovat pořád

K : I když umřu?

S : Nedovedla bych žít bez tebe, kdybys umřel, umřela bych taky

K : Nechtěl bych, abys umřela kvůli mně

S : Ty bys mě tu klidně nechal samotnou

K : Chci pro tebe jenom to nejlepší

S : Nemluv tak, nejlepší pro mě je že jsem s tebou. Bez tebe nemůžu žít, bez tebe nechci žít. Vůbec nevím, jak jsem mohla celou dobu žít, aniž bych tě znala. Celý život jsem hledala svou lásku a našla jsem ji, našla jsem tebe a když tě teď mám, už tě nikdy neztratím (přitiskne mu hlavu na prsa)

(na tváři K je vidět, že pochybuje)

K : (rozesměje se) Nemluv jako bych umíral, samozřejmě že spolu zůstaneme pořád

(hledí do krajiny a vychutnávají si společné chvilky)

S : A co když umřu já

K : Proč bys umírala?

S : Lidi umírají pořád. Třeba při nehodách, vraždách, válkách

K : Tady není válka

S : Co bys dělal kdybych umřela?

K : Neptej se tak hloupě

(S vstává a stoupá si na zábradlí, udělá několik kroků od K který ji pouze vyděšeně sleduje, pak se otočí)

S : ( Co bys dělal kdybych umřela?

K : Byl bych smutný (stoupá si na kolejiště a přichází k S která před ním couvá)

S : Smutný? (směje se) Jako kdyby ti umřel křeček? Sem pro tebe jenom křeček? Zvíře?

K : (zastaví se) Plakal bych

S : Plakal bys pro své /zvířátko

K : (vybuchne) Vyrval bych si srdce z těla!

S : A?

K : (normálním hlasem) Bez srdce bych, umřel

S : (sedá si na zábradlí) Proč ty můžeš umřít a já nemůžu

K : Protože tě miluji a nedovedu bez tebe žít

S : Kdybys mě miloval, myslím opravdu miloval, udělal bys pro mě všechno

K : Já tě miluji.

S : Tak skoč dolu.

K : (chvilku mlčí, nevěří jejím slovům, dívá se na ni, ona se ale stále tváří že myslí svoje přání vážně. K vyleze na zábradlí mostu a ohlédne se na S pak se otočí, připravuje se ke skoku)

S : Počkej!

(S vezme jednu rudou růži, vyleze k němu na zábradlí a políbí K. Chytí se za ruce a skočí, současně zhasnou světla v jevišti.)

Konec

---