Maličká…

Čtením tohoto výtvoru možná přispějete alespoň myšlenkami na ostrovy života...

Jsi tak maličká, jako na nebi hvězdička, ručičky vzpínáš, na mne se díváš…. Ležíš v postýlce erární, když se na Tebou nakláním, oči krásně modré máš, oči – jako kalamář …. Já už dávno vím, jenže Ti nepovím, na otázku palčivou, proč nepřišla za Tebou…. Bytost pro Tebe nejdražší, její slova nejsladší, sám sebe se ptám, zda Ti na to jednou odpověď dám…. Třeba si jednou vzpomene, snad nemá srdce z kamene, možná v ní láska vyklíčí, rtěnkou úsměv na rty nalíčí…. Snad se k Tobě jednou máma vrátí, třeba ten čas se už krátí, a pak přestaneš se ptát,proč nepřišla za Tebou, až Tě vezme v náruč svou…. Možná,že Tě zaplaví, slzy z jejích očí,které zastaví, proud otázek tvých, tak smutně palčivých…. Teď se mě ale nesmíš ptát, vždyť už máš dávno spát, víš,svět je zlý až na dohled, on není zemský ráj to na pohled…. ….. vždyť jinak jsi tak hrozně chtěla žít, a na život má každý nárok, tak už neplakej….. …. a zůstaň,prosím,sama sebou……

---