8.Veselé Vánoce, Jasmine aneb co přichází s Vánoci

 

Říjen se přehoupl v listopad a listopad v prosinec. Za dva dny jsou Vánoce. Venku září slunce a silný mráz mě štípe do rukou i do tváří. Po chvíli se na obloze objeví těžké mraky, slunce se schová, vítr se pozvolna utichá a obloha se víc a víc potemňuje. K zemi se začne snášet bělostný sníh, který mi dopadne na vlasy, ale na zářivě bílých vlasech nejde vidět.

 

"Ach jo."povzdychnu si.

Každý s někým chodí. Lily s Jamesem, Nicolette s Remusem a Amber s Pettigrewem. Jen já zůstala na ocet.

Poté, co mi Malfoy řekl, že je Smrtijed jsem se mu začala vyhýbat, vlastně jsem se vyhýbala celému Zmijozelu a z části i Nebelvíru. Od té doby s nikým nechodím a Black taky ne.

Teda on má ty svoje slípky, ale už asi od začátku prosince, žádnou neměl a to je dneska dvacátého- třetího.

Přes Vánoce zůstanu v Bradavicích. Bábí mě totiž vydědila, takže tu zůstávám z celého Nebelvíru jen já a…Black.

Naštěstí se holky s rukama na Silvestra vrátí a pěkně to rozjedem.

Zahledím se z okna. Chtěla bych být volná stejně jako vločka sněhu.

Necítí vůbec nic žádnou bolest či prázdnotu, která zužuje mé srdce.

"Mám to!"vyjeknu.

Lily, se na mě pohoršeně podívá, a otočí se zpět k pojednání z věštění.

Nevšímám si zvídavých pohledů a přemýšlím, kdy a kde se proměním.

********

"Lily?"

"Hm?"

"Jdu ven. Neboj se o mne a očekávej můj přichod v 7:30 na snídani."zasalutuji a vydám se do společenky.

"Ale, ale, kampak, Malfoyová? A dokonce celá v šedym? Vlasy šedý a oblečení šedý. Stává se nám z Tebe šedá myš."ozve se Black.

"Dej mi pokoj Blacku!"zaprskám.

"Bude Ti stačit jen postel? Pokoj totiž patří Bradavicím."zašklebí se.

"Když Ti řeknu, kam jdu, necháš mě být?"zamrkám.

"No…dobře, kam jdeš?"

"Na pozemky."řeknu a otočím se.

"Tam teda nejdeš!"nakáže mi.

"Tebe poslouchat nebudu!"zdůrazním celou větu a jdu pryč.

"Počkej!"zakřičí za mnou, neotočím se a stále jdu.

********

Proměním se do zvířecí podoby, načechrám si peří a vzlétnu k Zapovězenému lesu.

Někdo po mě skočí, rychle se proměním do lidské podoby. Dopadnu na zem a nad sebou uvidím vrčícího vlkodlaka. Drápy se mi zaryje do boku.

"Au!"vyjeknu.

Nemám se jak bránit, na použití mé nadpozemské či vílí síly, nemám dost energie.

Vlkodlak se zaryje hlouběji, zatnu zuby a snažím se nekřičet. Zničehonic ke mně přiběhne velký černý pes podobný Smrtonošovi. Promění se do lidské podoby.

"Blacku?"oněmnu úžasem.

"Jo, jsem Black. Dělej, pomůžu Ti dostat se odtud!"

"Bude stačit, když mě zvedneš, dál si poradím sama."snažím se být milá.

"Tak…teda, dobře."zaváhá a potom mě zvedne na nohy.

Na chvíli se zamyslím a po několika sekundách ucítím na pravé ruce hřejivé teplo a na levé mokrá a chladné beztvaré těleso.

Otevřu oči a podívám se na Blacka. Má otevřenou pusu a nadechuje se, že něco řekne, ale přeruším ho: "Teď není čas Ti něco říkat, za prvé máš malý mozek, takže bych Ti to vysvětlovala hodně dlouho, a za druhé je tu vlkodlak, kterýho musím zabít."

"S tím mozkem si to ještě vyřídíme! Ale hlavně nezabíjej Remu…vlkodlaka."překyne se.

"Ten…to…vlkodlak…byl…Remus?"zadrhnu se.

Neznatelně přikývne.

Stále šokovaná si jako v transu sednu a koukám do blba. Hlavou se mi honí spousta myšlenek typu: Já milovala vlkodlaka, lituji ho a tak dál.

"Kdo všechno to ví?"zašeptám.

"James, Peter, já, Lily, Amber, Nicolette, učitelé, ředitel a ty."ukáže si na prstech.

"Mě se vždycky nic neřekne!"vyjedu na něj.

"Sorráč, ale já myslel, že když, seš na pokoji s, Lily, Nicou a Amb, tak bys to mohla vědět."

"Tak proto vždycky od mámy přijede takový bledý s jizvami."

Black přikývne.

"No nic,"zvednu se, "já jdu. Bolí mě zadek, chci spát a navíc,"podívám se na hodinky, "za chvíli končí úplněk a já se nechci vidět s Remusem."

"Jdu s Tebou."

"Ehm, počkej,"zastavím se, "kdo z Debilů je ještě zvěromág?"

"Z jakejch Debilů?"nechápe.

"No…z Pobertů."

"Ty!"rozběhne se za mnou.

Nehledím na svá zranění a běžím stále hlouběji do lesa.

V lese je tma, a tak nevidím velký pařez, zakopnu a spadnu přímo na zraněný bok.

Chvíli poté přiběhne Black, skloní se nade mnou, otočí mě na nezraněný bok a vytáhne hůlku.

"Co…to…chceš dělat?"vyděsím se.

"Ošetřit Tě, co asi?!"

"Já sama."odstrčím ho.

"A jak?"

"Nevím, ale nebudu riskovat, že mi něco uděláš."

"Do hradu nedojdeš."zašklebí se.

"Tak…mě poneseš."

"Hm."kývne a už mě bere do náruče.

"Ááá, Blacku to byl vtip! Okamžitě mě dej dolů! Sešlu na Tebe vílí mor, který seslat nemůžu."křičím.

"Teď ses prokecla, Jasmine."usměje se a dál mě nese.

"Sundej mě!!! Nebo se naseru!!!"

"Už ses nasrala. Máš růžový vlasy."

"Do prkenej vohrady."ujede mi.

"To je Ti teď na nic! Za chvíli jsme totiž na ošetřovně.

 

********

"Ehm, tak…jak to s ní bude?"zeptá se Black.

"No, až na lehký šok, agresivitu v některých chvílích a na pojídání ne moc propečeného masa je v pořádku, ale do zítřejšího večera si ji tu nechám."

"Tak já teda jdu."

Odhrne se závěs, uvidím madame s tácem s léky, než to do mě nalije, zeptám se jí: "Jak dlouho tu budu?"

"Do zítřejšího večera."

"Co?!"vyjeknu, nedbá mých protestů a lije mi do hřtánu ňáký blafy.

 

********

Vezmu si své věci, potichoučku otevřu dveře a proklouznu na chodbu.

Mám sice z ošetřovny odejít až večer, jenže ono se to tam nedá vydržet. Když jsem se probudila tak jsem si myslela, že jsem v nebi, ale jakmile jsem uviděla madame, zdání, že jsem v nebi, zmizelo.

Porozhlédnu se po chodbě, dav lidí se řítí do síně.

"Co se to tady děje?"přitočím se k jednomu klukovi.

"Brumla nás všechny svolal do Velký síně, prej je to důležitý."

"Díky."poděkuju a jdu se převlíknout.

 

********

"Prosím o klid,"povstane Brumbál, "jak jistě víte, jistý černokněžník jménem lord Voldemort je den ode dne silnější a v kouzelnickém světě, již není bezpečno. Proto se ruší vycházky do Prasinek, ale nezoufejte! Během školního roku bude několik slavností či výletů a na začátku ledna se koná týdenní výměnný pobyt v Kruvalu, pojedete lodí."

Ozve se hromadný povzdech a potlesk. Já patřím mezi ty, kteří vzdychají. Proč? Jede se do Kruvalu! Byla jsem tak ráda, že jsem odtamtud odešla a ono se jede do Kruvalu. Pche! Uvidím tu krávu Katie.

"Co tady děláš?"vytrhne mě Black z přemýšlení.

"Sedím tu a jím."

"Tak blbej abych nepoznal, co děláš, nejsem!"

"Vážně?"nasadím překvapený kukuč.

"Neodbočuj od tématu! Co tady, teda děláš?"

"No…sed…"

"Né,"vřískne, "myslím proč nejsi na ošetřovně?"

"Já…ehm…zdrhla."

"No, Jasmine!"

"No, Siriusi!"

"Ty jsi mi…"vyhrkneme oba unisono.

"Kamarádí?"podám mu ruku.

"OK."přijme podávanou ruku.

 

********

"Lily!"skočím, Lil okolo krku.

"Taky se mi stýskalo."poplácá mě po zádech.

"Jo, a jede se do Kruvalu, po zítří nám Brumbál, řekne kdo, pojede. A teď pohněte, protože po obědě se jde spát!"

"Co?"řekne, Lily, Am a Nica.

"Je pařba a bude super, páč jsem jí dělala já se Siriusem, takže se musíme vyspat."

"Ehm, tak dobře."řekne Nica a jde se rozloučit s Remusem.

 

********

Z pohledu Lily

"Holky a kluci, dámy a pánové, dovolte mi Vás přivítat na silvestrovském večírku. Takže lidi, bavte se!"Black pokyne rukou a z malého rádia se začne ozývat hudba.

Po několika minutách Black znova promluví: "Dovolte mi pronést přípitek na počest Jasmine Nicole Minette Elion Malfoyové, která dnes slaví patnácté narozeniny!"Black domluví a pozvedne sklenku vína.

Jasmine za ním dojde na pódium, dá mu pusu na tvář, vezme si od něj sklenku vína a také jí pozvedne.

Black pronese přípitek a večírek pokračuje.

********

Totálně opilá Jasmine se doplazí k pódiu a začne se na něm svůdně kroutit. Mužská populace obdivně vzdychne. Jasmine podporována jejich řevem si sundá sukni, tričko legíny a tílko.

Pod tím má už jen černé krajkové tanga a černou krajkovou podprsenku. Opilý Sirius se k ní přiblíží a začne jí osahávat.

To už nevydržím, zvednu se a odtáhnu Jasmine na sedačku na které po několika minutách usne.

Ráno z pohledu Jasmine

"Holký, mě bolí pálice!"kvílím.

"Po tom, cos vypila, se nedivím."sjede mě, Lily.

" A to jsem ti ještě neřekla, že jsem na Vánoce dostala diamantový prstýnek od člověka jménem Nepodepsán."zachechtám se.

"Ty!"

"Jdu se vykoupat!"zaječím a zdrhám před ranami polštářem.

********

Nechám po sobě stéct teplé kapky vody, vezmu si ručník a zabalím se do něj. S drkotajícíma zubama vběhnu do ložnice, kde si vezmu bílý top, džínovou minisukni a brýle.

"Jasmine, pohni! Jde se na snídani."

"Už jdu!"udělám si culík a s třeštící hlavou seběhnu schody.

Dojdu k, Lily a začnem si povídat o její rodině.

Po několika vtipech na téma Petunie a její koňská držka dorazíme před Velkou síň.

Se smíchem otevřu dveře do síně, podívám se dovnitř a zůstanu šokovaně stát ve dveřích, u nebelvírského stolu sedí…

---